VZDĚLÁVÁNÍ

TŘETÍ ROČNÍK KURZU „INSPIRACE D“ SE BLÍŽÍ K ZÁVĚRU

Druhá část letošního roku vzdělávacího kurzu, který ASUD pořádá ve spolupráci se Střediskem služeb školám Prahy 10 v jeho vzdělávacím zařízení, pokračovala v lednu didaktickým tématem, v němž kolegyně E. Kunstová a H. Mandelová zařadily ukázky z práce ve škole (pomůcky - ukázky několika videoprogramů zaměřených na vyučování dějepisu, pracovní úkoly, náměty pro práci v seminářích na gymnáziu a jejich příprava a další náměty).

Únorová přednáška doc. J. Kuklíka o české rezistenci za druhé světové války vyvolala živý zájem a diskusi, stejně jako mimořádně aktuální téma o vývoji v ČSR v šedesátých letech, kterou přednesl doc. K. Kaplan. Ke kurzu se v IL vrátíme po skončení celého ročníku.

Eva Gladkovová

K EVROPSKÝM POHLEDŮM NA KURZU EUROPAED

Praha únor - květen 1999

Od února do května tohoto roku se pod záštitou Centra evropských studií PF UK a Vzdělávacího střediska na podporu demokracie konal vzdělávací kurz EUROPAED s úkolem poskytnout účastníkům informace podstatné pro hlubší pochopení procesu evropské integrace a jeho důsledků pro vzdělávání. Kurzu se zúčastnilo zhruba třicet posluchačů z řad nejen pedagogů-historiků, ale i jejich dalších kolegů, pracovníků školských úřadů, center, poraden atd. Účastníky, mezi nimiž bylo i několik členů ASUD, čekalo šest bloků jednotlivých seminářů a závěrečná práce a test, na jehož základě získali ti úspěšní osvědčení.

Pro učitele historika se zajímavými styly především semináře pojednávající o jiných problémech než o vlastní historii Evropy, i když i zde měli možnost dozvědět se některé podrobnosti o celoevropském vývoji nebo nahlédnout na různé skutečnosti jiným pohledem, který účastníkům otevřel přednášející /a později diskutující / lektor - PhDr. Miroslav Bednář CSc. z Filozofického ústavu AV ČR či Doc. PhDr. Michal Klíma CSc. z VŠE. Velmi zajímavou a především novými informacemi nabitou se stala přednáška Doc.RNDr. Vladimíra Baara CSc. z Ostravské univerzity o geopolitické charakteristice Evropy, stejně jako jeho následný seminář o kulturách, národech a jazycích v Evropě. Vedoucí celého kurzu Doc. PhDr. Eliška Walterová CSc. u ÚVRŠ pozvala ještě celou řadu odborníků z dalších oblastí, kteří mohli podat účastníkům globální pohled na utváření současného společného evropského domu. Svými workshopy a simulačními hrami celý kurz oživila Pavla Polechová CSc. z ÚVRŠ.

Význam a smysl celého kurzu budou moci dokazovat nejenom sami účastníci, ale i budoucí Evropané, na jejichž výchově se podílíme nebo se budeme podílet.

Pavel Martinovský, ZŠ, Praha 2

ČLENOVÉ ASUD NA SEMINÁŘI

„UČITELÉ PRO TOLERANCI A KULTURNÍ PLURALITU“

Praha 11.- 13. února 1999

Začátkem roku se v prostorách Střední policejní školy Ministerstva vnitra konala konference s názvem Učitelé pro toleranci a kulturní pluralitu. Šlo o součást mezinárodního projektu, který organizuje Laura Laubeová ve spolupráci s Univerzitou v Cambridge, za finančního i obsahového přispění celé řady organizací, nadací apod. Jen malý podíl na něm má i naše asociace.

1/ O záměrech, programu a účastnících mezinárodní konference

Konference se zúčastnili nejen reprezentanti z České republiky, ale i delegáti ze zahraničí - z Polska, Maďarska, Slovenska a Jihoafrické republiky. Setkali jsme se s představiteli státních, soukromých nebo církevních škol.

Veškerá jednání probíhala v příjemné pracovní atmosféře. Většina účastníků vystoupila s podnětnými příspěvky - Polka Maria Kuzniarc informovala o polsko-českém projektu o výchově k péči o životní prostředí, její kolega Przemysl Radwanski mluvit o holistickém přístupu k výchově a vzdělání. Zdůraznil, že by se současné vzdělávání všech studentů připravujících se na učitelské povolání, stejně tak jako další vzdělávání učitelů mělo zaměřit na:

  1. výuku jazyků,
  2. osvojení si moderních informačních a sdělovacích technologií a
  3. rozvíjení dovedností a schopností sebevzdělávání. nesmíme však opomíjet zdokonalování vlastní odbornosti, především po skončení studia také prostřednictvím vzdělávacích akcí speciálně organizovaných pro učitele podle jejich oborů.

S velkým ohlasem se setkala vystoupení dvou kolegyň z Jihoafrické republiky, které hovořily o situaci v jejich zemi před a po pádu vlády apartheidu především ve školství, ale připojily i informace o dalších sférách tamějšího společenského života. Účastníci z Evropy mohli porovnat tuto situaci s problémy našimi. K podnětným příspěvkům patřilo vystoupení Karla Holomka ze Společenství Romů na Moravě s romskou problematikou viděnou z jiné strany. Takto bych mohl pokračovat ve stručné charakteristice vystoupení jednotlivých účastníků, mezi něž se zařadil i delegát ASUD Jiří Janeček - všechna byla zajímavá a přinášela podněty k přemýšlení. Chtěl bych se však zmínit ještě o několika dalších věcech:

1/ Tato konference nebyla pouhým teoretizováním na dané téma, ale byla ukázkou toho, co již někteří účastníci a jejich kolegové udělali nebo dělají; byla zároveň jakousi školou tolerance a kulturní plurality v praxi. Její účastníci ukázali, že umějí být tolerantními a kulturními lidmi, i když se s názory ostatních plně neztotožňují.

2/ Za ASUD se konference účastnilo několik členů. Měl jsem možnost krátce vystoupit a informovat o práci naší asociace. Účastníkům byly představeny a věnovány naše publikace edice INSPIRACE o didaktice a metodice dějepisu a zkušenostech učitelů z praxe - což bylo přijato se zájmem. Ve svém příspěvku jsem vyjádřil své přesvědčení, že výchova k občanství, toleranci a porozumění mezi lidmi je záležitostí nejen předmětu občanská výchova, ale i všech dalších, mezi nimiž má významné místo i dějepis. Měli bychom spojit své síly a začlenit tuto tematiku do naší činnosti, což se setkalo s velkým ohlasem. na podobné téma mluvil i kolega Janeček.

3/ Protože jsem se již účastnil řady konferencí ať u nás nebo v zahraničí, mohl jsem s několika dalšími kolegy konstatovat, že účast na takovýchto akcích je skutečně přínosná nejen pro získání faktických poznatků a inspirace pro další práci, ale i proto, že účastníci zušlechťují sami sebe: zdokonalují se v cizím jazyce, vystupování před širším fórem, sdělování vlastních názorů a zkušeností, osvojují si nové metody práce. proto: nebojte se a zúčastněte se i vy, kteří jste to ještě nezkusili.

Bohuslav Dvořák, Bell School, Praha

Jedním z těch, kdo se rozhodli opustit „zdi své školy“ a porozhlédnout se po světě mezinárodních aktivit, byl kolega Janeček ze ZŠ v Drnholci. V dopise poznamenal „měl jsem vážné obavy o své nedokonalé znalosti angličtiny, zjistil jsem ale, že to se mnou není zas tak úplně zlé. Přednášenému jsem rozuměl, jisté problémy jsem měl s vlastním vyjadřování, ale s pomocí kolegů jsem i to zvládl“. Jsme tomu moc rádi a děkujeme mu za úspěšnou reprezentaci. Připojujeme jeho příspěvek, který přednesl a který byl zamyšlením nad tématem i možnostmi jeho realizace a aplikace v našich podmínkách..


2/ Poznámky k setkání učitelů ze stř. Evropy a jižní Afriky

Rasismus, nacionalismus, intolerance náboženská, politická a vůbec všechny druhy nenávisti mají společný znak, a to nesouhlas s názory a postoji někoho druhého uplatňovaný militantními prostředky ohrožujících práva či dokonce životy jiných lidí. Za nejvyšší stupeň nesnášenlivosti lze označit rasismus, neboť neohrožuje lidi určitých názorů, ale pronásleduje lidi podle původu.

Jaké jsou možné důvody existence intolerance? Vzájemná neznalost a z toho vyplývající možná vzájemná nedorozumění, následný strach, uzavření se do sebe sama, odpor k odlišnému způsobu života, „náprava“ křivd minulosti /domnělých i opravdových, ekonomické problémy /strach z nezaměstnanosti, krize/. Poměrně častým jevem intolerance je špatná zkušenost jedince, na jejímž základě pak dává všechny „do jednoho pytle“.

Prvky netolerance v podmínkách České republiky a možné cesty nápravy:

V současné době je diskutován vztah většinové české společnosti k Romům. Záporný vztah k této minoritě má bohužel příliš vysoké procento. Méně se již diskutuje o příčinách této nespokojenosti. Jistou paralelou se situací Romů v naší zemi vidím např. v USA v životních postojích k Indiánům, méně již v situaci Afroameričanů a obyvatel hispánského původu. Podobné problémy s původním domorodým obyvatelstvem mají v Austrálii a na Novém Zélandě. Na Dálném severu /sev. Evropy, Sibiř/ musí podobné problémy jako Romové řešit Laponci a různé severské národy. V jižní Africe se jinak žijící většina - černoši - musela podrobit menšině - bílým.

Kromě barvy pleti mají všechny tyto skupiny národů ještě společný odlišný způsob života od majority /v jižní Africe vládnoucí menšiny/ určující hlavní společenský, hospodářský i politický vývoj ve státě. Z toho vyplývají i jiné postoje k životu, jiné mravní hodnoty, jiné názory na výchovu dětí a z toho vyplývající i jiný přístup ke vzdělání. Ztráta původních životních hodnot, deziluze především mladých lidí vedla u většiny těchto etnik k alkoholismu, rozpadu původních životních hodnot i k vyšší kriminalitě. Původní společenství se rozpadla, nová společnost je nepřijala mezi sebe. Sami se cítí jako druhořadí občané.

Jestliže problémy u těchto etnik jsou v mnohém podobné /nikoliv shodné!/, měla by být i navrhovaná řešení podobná /nikoliv kopírovaná/ jako v zemích, které mají s řešením těchto problémů větší zkušenosti. Proto by mělo být prvořadým úkolem prostudovat za široké účasti odborníků to, jak jsou řešeny otázky soužití ve výše uvedených zemích a pokusit se je v modifikované podobě uplatnit i u nás.

Měli bychom si též stanovit, jaké jsou naše cíle při řešení stávajících problémů. Měla by to být integrace, ne asimilace. Vychování početnější romské inteligence, zapojení představitelů Romů do státní správy, veřejnoprávních sdělovacích prostředků může přispět ke zlepšení stávající situace. To, k čemu v současné době mezi českými Romy dochází, lze s jistou nadsázkou označit za určité národní obrození, ovšem za jiných společenských a hospodářských podmínek než těch, v jakých byl český národ před dvěma sty lety. K těmto znakům řadím sestavení a vydání česko-romského slovníku, vydávání periodik, pořady v České televizi a v rozhlase, zřízení Muzea romské kultury v Brně, možnost studia romistiky na vysokých školách, vznik početnější romské inteligence, objevují se první romští političtí představitelé. Za klad bych označil kroky snažící se zlepšit situaci ve školství a současně zkvalitnit informovanost učitelů. MŠMT vydalo v minulém roce brožuru Základní informace o dějinách a kultuře Romů, jejíž autorkou je Jana Horváthová. Jestliže neinformovanost bývá jedním ze zdrojů konfliktů, měli by být žáci přiměřeně informováni o minoritách v naší zemi, především v místech její nejvyšší koncentrace. Tyto informace by měly být obsahem osnov /nebo dokonce standardů vzdělávání/. Uvádím zde možné příklady: v hudební výchově v některých třídách romské písničky, v literární výchově ukázky z literatury o Romech, či literatury romské /lidová slovesnost, pohádky/, c dějepise minorita a její osudy v příslušném historickém období. V místech vyšší koncentrace menšiny volitelné předměty základy romského jazyka, romská kultura ap.

Témata, která by měla být zařazena ve výuce dějepisu
(nemusí jim být věnována zvláštní vyučovací hodina, ale mělo by se při výuce zdůraznit)
6. tř.: Starověká Indie - původ Romů
7. tř.: Středověk - příchod Romů do Evropy, situace Romů ve středověku /císař Zikmund/
8. tř.: Novověk - Romové za Marie Terezie, život Romů v 19. století
9. tř.: XX. století - situace Romů v době 1. republiky, jejich situace za okupace, Romové po druhé světové válce

Jiří Janeček, ZŠ Drnholec

back