ASUD K OTEVŘENÉMU DOPISU APZŠ
V UN č. 1 jsme si přečetli otevřený dopis APZŠ ministryni školství a učitelům ZŠ. Jeho větší části nerozumíme - vyjadřuje se k dokumentům, které nebyly zveřejněny, a konstatuje, že "naprostá většina" pedagogů "se staví k předloženému návrhu RVP pro základní vzdělávání kladně". Jsou zde i další nedoložená tvrzení a také návrh změny názvu dokumentu na vzdělávací kurikulum základního vzdělávání není nejšťastnější. Nejsme ani přesvědčeni, že velmi obecný dokument RVP předpokládající rozpracování tvořivými, kvalifikovanými a neunavenými kolektivy s osvícenými řediteli v čele, ve všech školách "ukončí období nejasností a chaosu ve vzdělávání". K tomu bude třeba ještě mnoho dalšího. Ostatně ani program blízký RVP nazvaný Národní škola, který vytvořila APZŠ, nenašel na školách významnější ohlas.
Přestože 2. varianta RVP dějepisu není veřejnosti známa, považujeme za vhodné vyslovit se k odstavci Otevřeného dopisu zmiňujícím se o dějepise. Kritika dějepisné části a srovnání s jinými předměty není zdůvodněna ani doložena ničím konkrétním. Nemyslíme si, že je správné bez argumentů vybízet tvůrce RVP k jejich "dobré vůli"a aby "přehodnotili svůj postoj k výuce dějepisu a přizpůsobili ho pojetí výuky v ostatních oblastech". Neodvážili bychom se tak striktně se vyjadřovat k RVP fyziky či hudební výchovy, neboť se domníváme, že tak jako jsou rozdílné různé obory lidských činností, mají i jednotlivé školní předměty svá výrazná specifika. Mrzí nás, že vedení APZŠ s naší asociací alespoň v této věci nenavázalo kontakt. Ani my nepovažujeme návrh RVP za uzavřený, ale pravděpodobně z jiných důvodů než autoři dopisu. Chtěli bychom kolegům z APZŠ doporučit, aby se seznámili s evropskými dokumenty vyjadřujícími očekávání vkládaná do dějepisné výuky při procesech integrace a humanizace našeho kontinentu.
Hlavní úkoly, které by měl školní dějepis plnit, jsou podrobně formulovány v řadě dokumentů, které vzešly ze společných jednání představitelů vlád a evropských ministrů školství (pro vzdělávání) rokujících na toto téma v 90. letech v různých zemích (formulují i vhodné podmínky, které je k tomu třeba zajistit). Reprezentanti vlád států RE přijali řadu mimořádně závažných doporučení vládám, vysokým školám i samotných učitelům (zásadní dokument byl zpracován v roce 2001); s těmito závěry se plně shodujeme. I když doporučení rady evropských ministrů samozřejmě nejsou pro státy závazná, nemyslíme si, že jsme chytřejší a povolanější než početné týmy historiků, pedagogů a dalších odborníků, kteří se dlouhá léta zabývají těmito tématy. Například tím, jak přispět ke sblížení žáků a studentů různých regionů, jak posílit dobré a přátelské vztahy mezi Evropany - různými národy, etniky, náboženstvími, jak čelit nenávisti, xenofobii, rasismu i nacionalismu mladých lidí, jak odolávat demagogii, jednostranným pohledům i působení nebezpečných skupin t a k é pomocí výuky dějepisu. Takové možnosti hledají i účastníci desítek mezinárodních konferencí a seminářů didaktiků i učitelů dějepisu pořádaných od 80. let s využitím nemalých finančních prostředků Rady Evropy i některých států (jedno takové setkání o začlenění problematiky národnostních, jazykových i náboženských menšin do výuky dějepisu jsme spoluorganizovali v březnu 2002 v Praze). O totéž usiluje i sdružení 64 evropských asociací učitelů dějepisu z 38 států - Euroclio (sídlící v Haagu) a organizující spolupráci učitelů i studentů např. v podobě různých projektů. A to se zde nerozepisujeme o příležitostech k porozumění současnosti, schopnosti poučeně zaujímat správné postoje, o utváření hodnotového systému mladých lidí, možnostech působení v oblasti morální i citovém životě (dle nových výzkumů pro člověka mnohem důležitějším, než se dosud soudilo).
S ohledem na výše uvedené skutečnosti (nyní doplněné i chmurnými zjištěními školní inspekce) jsme s mimořádným uspokojením přivítali ochotu vedoucích pracovníků MŠMT jednat s představiteli Sdružení historiků, historických ústavů a fakult i s učiteli ze škol o podmínkách, poslání, cílech, úkolech, obsahu i potřebách školního dějepisu na loňském semináři v Telči i na připravovaném a též paní ministryní přislíbeném pokračování v blízké době. Stejně tak oceňujeme i snahu zkvalitnit dějepisné učebnice na jednáních odborné komise historiků a zástupců ASUD, která byla ustavena v roce 2001 a v budoucnu by měla být transformována do podoby pro dějepis prospěšnější.
Také o těchto problémech se radí členové ASUD na svých seminářích i v regionálních pobočkách. Domníváme se, že vyjádření výboru odpovídá i názoru těch učitelů dějepisu, kteří se již mnoho let nejen pravidelně a ve svém volném čase vzdělávají, ale na svých školách pracují (někdy s překážkami a bez publicity) metodami souměřitelnými s těmi, které v moderní výuce užívají zkušení kolegové v zahraničí; nečekají ani na nové směrnice či pokyny, ale zápolí s omezeným časem a nedostatkem pomůcek, především k dějinám 20. století. Předpokládáme, že bude ještě dosti příležitosti k tomu, aby se v diskusi k 2. verzi RVP stanoviska vyjasnila a byly připraveny dokumenty svou kvalitou srovnatelné s nejlepšími v Evropě.
Členové výboru Asociace učitelů dějepisu Mgr. L. Bursíková,
Mgr. J. Doušová, PaedDr. E. Gladkovová, PhDr. E. Kunstová,
Mgr. Jan Kvirenc, PaedDr. H.Mandelová, Mgr. I. Pařízková,
PaedDr.M. Sedlmayerová, Mgr. L. Šmejda, Mgr. Eva Zajícová