INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 21

Z NAŠICH POBOČEK, Z ČINNOSTI ČLENŮ


ZMIZELÍ SOUSEDÉ Z LITOMYŠLE

Již v předchozím čísle jsme se zmínili o činnosti našich členů v Litomyšli vedených kol. Dášou Burdovou účastnících se projektu Zmizelí sousedé. Na konci roku jsme dostali cennou zásilku - výsledek velkého úsilí žáků litomyšlských škol, sborník prací se stejnojmenným názvem. Upřímně jsme ke zdaru díla poblahopřáli. Vzápětí jsme dostali e-mail:

"Děkuji za gratulaci. Byli jsme se sborníkem velmi úspěšní, přijal nás v soukromé rezidenci dokonce izraelský velvyslanec. Podle sborníku se natáčí dokumentární film, chystá se jeho anglická verze. Všechny výtisky určené k prodeji už jsou pryč.

Menší vedro přeje Dáša"

NOVÝ ZAJÍMAVÝ PROJEKT JIČÍNSKÝCH ŠKOL

Po úspěšném dokončení projektu Terra felix - terra desolata (viz IL 19,20) navrhli jeho organizátoři - pracovníci Literárního archivu PNP ve Starých Hradech, Regionálního muzea a galerie Jičín a učitelé dějepisu ZŠ jičínským žákům a učitelům další projekt. Napsali nám o něm Eva Bílková, Jaromír Gottlieb a člen ASUD Petr Hamáček. Jsou přesvědčeni, že téma jejich projektu nelze opakovat, avšak lze najít nové náměty a formy práce. Domnívají se, že dobré zkušenosti je třeba využít a dále rozvíjet. Jejich představa má formu dvouletého projektu, kde základem by byly školní projekty, jejichž výsledky by byly na konci druhého roku představeny veřejnosti. Z informačního materiálu vyjímáme některé pasáže:

Vhodným tématem pro příští cyklus se nám jeví CESTIČKA DO ŠKOLY. Jeho podtextem by byly proměny krajiny, jejich zachycení a prezentace..... Dnešní děti mají poslední možnost zeptat se těch, kdo ještě do školy pěšky chodívali, na jejich cesty, které dávno zmizely ve zprůmyslněné krajině. Nenávratně mizí i tehdejší příběhy, vzpomínky, tedy celá ona historie krajiny - obcí, lidí i konkrétních míst - která je spojená s historickým úředním aktem tzv. přiškolení nebo přifaření. Vinou obrovského přeryvu způsobeného politickými změnami i technickými možnostmi jsme vzdáleni od údajů o tomto dlouhodobém užívání kulturní krajiny a hrozí, že budou navždy ztraceny. Potřebují je archívy i muzea, patří společné paměti. Děti ze škol se mohou stát jedinečnými spolupracovníky, partnery bádání. Mohou zpovídat prarodiče, navštívit pamětníky a kronikáře, mohou ústní historii zachytit, zanést do map - a co je důležité, mohou celý proces rekonstruovat a podat o tom obrazové i slovní svědectví.

Domníváme se, že v takovém projektu je možné prožít spoustu legrace, napínavého, bezmála detektivního pátrání, a při tom všem vytvářet společensky významné dílo, autentické a potřebné, které vyžaduje nikoliv mechanické opakování školských vědomostí, nýbrž jejich tvůrčí aplikaci. Projekt "Cestička do školy" by umožnil propojení všech předmětů při zpracování daného tématu...

Okruhy možných řešení:

*/ u každého bodu podrobné možné náměty, prameny a cesty řešení.

Příprava: jaro 2003, předpokládaný termín realizace: Školní rok 2003/2004, vyhodnocení a prezentace květen, červen 2004.

Domníváme se, že projekt je inspirující a skýtá i neobyčejné množství příležitostí k obohacení samotných žáků i obyvatel kraje a nakonec i historické databanky archivů i muzeí. Přejeme organizátorům ohlas ve školách, finanční podporu příslušných fondů a úspěch ve výsledcích.

TŘI ZAJÍMAVÉ DĚJEPISNÉ EXKURZE

Terezín

Poslední únorový víkend jsem se zúčastnila třídenního vzdělávacího semináře o holocaustu v Terezíně. Byl velice kvalitní - nabitý přednáškami, exkurzemi, workshopy i promítáním filmů. Všichni účastníci se shodli na jeho neocenitelném přínosu pro výuku a perfektní organizaci, ale nechci pět chvalozpěvy, i když by si to organizátoři zasloužili. Chci vás informovat o možnosti exkurzí, které jako jednodenní, dvoudenní i vícedenní pořádá Vzdělávací oddělení Památníku Terezín pod vedením Mgr.Ludmily Chládkové. Objednávat se musí tyto semináře s velkým předstihem u slečny Jany Šmolové na telefonu 416 782 654.

Využila jsem této možnosti a se žáky 8. a 9.třídy ve středu 7.5. Terezín navštívila. Ovšem celá exkurze začala o něco dříve, protože nám byl pro každého žáka zaslán barevný pracovní dvojlist, který obsahoval základní informace o Židech, zákazech platících pro Židy, ghettu, významných osobnostech žijících v ghettu a zajímavým testem na závěr. Žáci tím získali základní informace.

Naši exkurzi začala Mgr.Chládková v Muzeu ghetta hodinovou besedou o životě v ghettu zaměřenou na konkrétní osobnosti i regionálního původu. Následovalo promítnutí dvacetiminutového filmu s názvem Město darované. Tento film byl sestaven z dochovaných fragmentů filmu, který natočili v ghettu samotní Němci kvůli kontrolní návštěvě delegace Mezinárodního červeného kříže v Terezíně. Po přestávce se nás ujaly dvě průvodkyně - Jana Šmolová a Naďa Štulcová. Následovala prohlídka "ghetta" - moje skupina začala v Muzeu ghetta. Pokračovala přes náměstí k vlečce, viděla základní kámen pevnosti Terezín, tzv. šlojsku a vycházku zakončila v Magdeburských kasárnách, kde žáci zhlédli nejen rekonstrukci obytné místnosti a půdní divadlo s obrázky Helgy Hoškové, ale také stálou expozici vypovídající o hudebním, výtvarném a literárním životě v ghettu včetně nahrané ukázky z opery Brundibár. Závěr semináře patřil prohlídce Národního hřbitova a věznice v Malé pevnosti.

Z Terezína si žáci odváželi cenné informace, mnohdy velmi dojemné, a rovněž krásnou publikaci s obrázky pani Helgy Hoškové - Weissové, namalované za jejího pobytu v ghettu. A to vše za pouhých 60 Kč, což je vstupné na seminář a zároveň do všech objektů. Autobus nám uhradila Terezínská iniciativa, sdružení bývalých vězňů, protože jsme splnili jejich podmínky: trvání semináře 6-7 hodin, cena autobusu 19 Kč/km, čekací doba 100 Kč/hod. Chtěla bych ještě jednou poděkovat všem organizátorům, t.j. Terezínské iniciativě a pracovníkům Vzdělávacího oddělení Památníku Terezín a zejména sl.Šmolové za její ochotu při zajišťování exkurze a hlavně velmi poutavý a zasvěcený výklad. Pro ilustraci cituji hodnocení jedné žákyně: "Jak jsem se měla na něco ptát, když ta paní řekla úplně všechno." Litovali jsme jen toho, že po povodních jsou některé objekty - obřadní síň, krematorium, kolumbárium - uzavřeny. Těžko jsme chápali skutečnost, že náš stát, v němž kvete korupce a podvody (viz stamilionová finanční ztráta MŠMT při akci Internet do škol) nedokáže najít peníze na obnovu.

Všestary

Druhá exkurze byla určena šesťákům a vydali jsme se na ni 3.6. po obědě do Centra experimentální archeologie ve Všestarech. Provozovatelem tohoto zařízení je Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové. Program se skládal ze tří částí - v první si žáci prohlédli základní typy pravěkých objektů: kůlový dům ze starší doby bronzové, polozemnici ze starší doby železné, studnu, kultovní areál, pohřebiště s mohylou, přístřešek s keramickými pecemi a dílny k výrobě dalších pravěkých nástrojů. Průvodce žákům ukázal i zatím nedokončenou stavbu chléva a kovárny. V druhé části jsme se odebrali do Kabinetu experimentální archeologie, kde pomocí diapozitivů a videoprogramů žáci viděli život pravěkého člověka a průběh stavby jednotlivých objektů v osadě. Po prohlídce výstavy "Život v pravěku východních Čech" jsme se vrátili do osady na třetí část programu, a sice vlastní tvůrčí činnosti žáků - broušení kamenných seker, štípání pazourku, práce se sekyrami, spřádání nití, mletí obilí, užívání zemědělských nástrojů. I z této zajímavé a poučné exkurze jsme si přivezli dárek v podobě knihy o výpravě "Monoxylon".

Bouzov

Třetí exkurzi jsem organizovala pro sedmáky. Protože se učili o středověku, nechala jsem se inspirovat nabídkou, která nám byla zaslána do školy provozovatelem "Galerie v podhradí" Bouzov Mgr.Ladislavem Kunčarem ze "Sdružení K4". Vybrala jsem program B - Středověké válečné stroje a střelné zbraně doby husitské. Žáci získali základní informace o rozdělení válečných strojů (konkrétně byli poučeni o parametrech a mechanismu vrhacího praku, balisty, onageru, šípometu), dále se dozvěděli o použití válečných strojů při středověkých bitvách (hlavně obléhání hradu), byl jim předveden postup přípravy a výstřel z vrhacího praku doby husitské, z luku, kuše i z palných zbraní jako píšťaly, hákovnice a houfnice. Nakonec si žáci vyzkoušeli střelbu z kuše a flobertového revolveru ráže 4 mm. Na závěr si prohlédli výstavku středověkých zbraní, částí výstroje, mučící nástroje a hlavně se nejen podívali na 15 m vysokého Trojského koně, ale také se po dřevěných schodech vydali do jeho hlavy, odkud je pěkná vyhlídka na celý areál. Protože nám cesta do Bouzova trvala přes dvě hodiny a tento program byl dvouhodinový, navštívili jsme ještě hrad, který je díky své romantické přestavbě znám z filmových pohádek. Přestože jsem měla prohlídku objednanou s tím, že chceme vidět i část z 2. prohlídkové trasy (plně funkční moderně vybavenou kuchyň z počátku 20.století), paní v pokladně byla velmi nepříjemná a dokonce mi oznámila: "Pokud nechcete klasickou trasu A, můžete rezervaci zrušit a odejít. Zaplatíte pouze storno poplatek." To byl jediný stín na jinak vydařených dějepisných exkurzích.

Mgr. Zdeňka Havlíčková, ZŠ Horní Čermná

NEJDŘÍV BELL, PAK JAKUB, JAN A KOZEL - ČILI O PŘÍPRAVĚ DVOUDENNÍ DĚJEPISNÉ SOUTĚŽE ZVANÉ HISTORIÁDA.

Pravda, název článku zní poněkud neobvykle, ale je to všechno opravdu tak. Chci totiž psát o přípravě Historiády. Na samém počátku je nápad. Jiskra. Světýlko. Pak člověk telefonuje, div mu nepřiroste sluchátko k uchu a nakonec vznikne program. Letos totiž míříme do románského kostelíka sv. Jakuba, do barokního kostela sv. Jana Nepomuckého a na zámek Kozel. Proto ten název.

Nechci prozrazovat příliš mnoho, chci se spíš podělit o "štábní úvahy a poděkovat. Historiáda slaví letos sedmé narozeniny, od třetího ročníku je soutěž dělená na kategorii žáků na základních škol, ti se letos podívají mj. do Kutné Hory a žáků středních škol, til zamíří o Plzně.

Už jsme měli v programu ledacos. Historický šerm a dobový tanec, filcování a drátování, sbor Amarilis z Prahy i mladoboleslavské Divadýlko na dlani, Pernštejny i Pány z Kolína. Řešili jsme poděbradskou detektivku, ochutnávali cizokrajné zboží, skládali mozaiky,jezdili na koních, a přenášeli krabice. Naše pozvání přijal pan profesor Kvaček, pan profesor Frajdl i paní doktorka Vojancová. Svoje brány nám otevřelo čáslavské muzeum, nymburské, i svitavské, mladoboleslavský Templ i skanzen v Hlinsku.

Za těch šest let jsme s kolegy viděli řadu zajímavých míst. Skvostný kostelíček v Lochách i velechrám Panny Barbory, zámky na Kačině a ve Žlebech i Budovcovo Mnichovo Hradiště, Šporkovu Lysou i pernštejnskou Litomyšl.

A kostýmované výstupy? Jen vzpomeňte na Kezelia v parku v Hradišti, kronikáře Kvěcha na arkádách nebo na loňské literátské bratrstvo s paní Magdalénou.

"Však jsem mohla čekat, že to tak dopadne! Nejdřív muzikus, pak teprv manžel a otec! To je samej altus, bassus, vagans, do noci píše a komponýruje, už mu nestačí varhany, teď prubuje pumort a skřipky! Uši mne z toho brní, ale aby spravil dveře od chlívka, na to nemá kdy!

A teď, místo aby si díla zlatnického hleděl, kdesi po putykách se tahá, že prý za mistrem Matoušem. Známe to! Truňku se mu zachtělo! Však šli všichni, celá ta jejich literátská kumpanie - můj Martin, Jíra pekař od Věže, i ten Janek čepičář. Ví Bůh, kdy se vrátí, budou - li truňku více holdovati!!"

(Podotýkám, že postavy jsou zcela smyšlené a jakákoli podobnost je čistě náhodná.)

Žádostmi a dopisy by se dalo tapetovat, telefonní účty šplhají vysoko, sponzorů málo a přece to má smysl. Ty bezmála dvě stovky dětí každý rok mne o tom přesvědčují a pomáhají mi pokračovat. Ale nejen to. Potkal jsem za tu dobu mnoho vstřícných lidí, mnoho nadšenců, mnoho obětavých kolegů i chápavých ředitelů, řadu pracovitých deváťáků - pomocníků i několik osvícených úředníků. A tak jim chci tímhle článkem také poděkovat. Kdekoli se Historiáda konala, byli mi místní stoprocentní oporou a jenom díky jim se všechno dařilo a daří. Díky posílám do Jeníkova panu starostovi Kopeckému, do Nymburka paní profesorce Kořínkové a Hantonové, do Hory panu řediteli Slavíčkovi i kolegyni Vepřkové, do Boleslavi Radku Kotlabovi a do Svitav Jirkovi Žilkovi. Odpusťte, že nemohu jmenovat všechny.

A dál? Letos posedmé se sejdeme, tentokrát v Golčově Jeníkově a v Plzni. Těším se na staré matadory a zkušené harcovníky i na nové tváře. Těším se, že mě zas přesvědčíte, že to martýrium má smysl, těším se, že dějepis zase bude mít místo, které mu po právu patří a těším se na Vás všechny.

PS: Namísto veselého résumé jdu teď psát žádost o sponzorský dar. Držte palce!

Mgr. Ivan Bauer, učitel ZŠ Golčův Jeníkov a autor Historiády

SCHOLA LUDUS,
JIHOČESKÉ ZAHRÁDKY A TÝDEN PLNÝ HISTORIE

Přelom července a srpna nás přivedl přes renesanční Telč až do prostor výtvarné dílny v jihočeských Zahrádkách. Všichni jsme přijali za svůj projekt Ivana Bauera Kantoři sobě.

Na principech volnějšího dětského tábora s fůrou her a hříček, metodických výstupů a přednášek, exkurzí (např. do Jindřichova Hradce, za úzkokolejkou, za Bílou paní…..) jsme si užili. Dějepisu, co hrdlo ráčilo, unavené smysly pookřály při dramaťáckých vstupech Aleny Aiglové. Středověké techniky hedvábníků a papírníků, renesanční podvečer s mnoha vzácnými návštěvami… A skvělí lidé, kteří se tam sešli. Bylo moc hezké být tam, kde se rodí nová kamarádství, kde jsou lidé naladěni na podobnou notu.

Tak zase za rok!!!

Eva Zajícová, ZŠ Pečky

ZA PANEM DOKTOREM HANZALEM

V sobotu 28. června tr. uspořádala Matice česká vlastivědnou exkurzi do Pošumaví – rodného kraje PhDr. Josefa Hanzala. Touto cestou si členové matice připomněli první výročí úmrtí svého místopředsedy. Ve Lštění pod Boubínem, kde je doktor Hanzal pohřben, se v zádušním kostele sv. Vojtěcha konala zádušní mše. V nedalekých Radhosticích byla na jeho rodném domě odhalena pamětní deska, pořízená maticí českou. Památku dr. Hanzala zde uctili nejen členové matice, ale i jeho příbuzní, přátelé a kolegové. Mezi nimi také historik doktor Podlešák z Jihočeské univerzity, který připravil další část programu exkurze. V nedaleké Čkyni jsme navštívili židovský hřbitov a synagogu, o jejichž záchranu dr. Podlešák usiluje. Poslední zastávkou na cestě za doktorem Hanzalem byla malebná pošumavská víska Dobrš, ve které se nachází několik velmi cenných historických památek – kostel, zvonice a tvrz.

Právě zásluhou doktora Hanzala došlo před několika lety k oživení činnosti Matice české. Pravidelně pořádá nejen vlastivědné exkurze, ale i cykly přednášek s literární a historickou tematikou a procházky Prahou. Zároveň matice nabízí svým členům různé výhody – volné vstupy do všech expozic Národního muzea a slevy na nákup knih v některých knihkupectvích. Ve čtvrtletním zpravodaji přináší informace o činnosti dalších organizací, které jsou součástí Společností Národního muzea. Bohatou činností získala matice v posledních letech řadu nových členů. Máte-li zájem o členství v Matici české, obtaťte se na pana Pavla Muchku, pracovníka Knihovny Národního muzea, který je jednatelem matice a hlavním organizátorem jejích vlastivědných zájezdů.

Lenka Dvořáková

back