INFORMAČNÍ LIST ČÍSLO 41

NÁPADY Z HODIN

Název: Španělská chřipka

Pavel Martinovský, ZŠ Vratislavova

Použité materiály: Ukázky z knihy Cat Wintersové Ve stínu černých ptáků. Praha 2014, www.stream.cz

Klíčová slova: španělská chřipka – karanténa - antibiotika

Dovednosti: čtenářské dovednosti, práce s internetem / encyklopedií – vyhledávání, představivost ukázka 1

Po chodníku se na křídlech jižního větru točil zbloudilý novinový list. Dva rackové na obloze skřehotali jeden na druhého, jak se nesli směrem k oceánu ve snaze uniknout civilizaci. Neměla jsem jim to za zlé. Na křižovatce ulic Páté a C u obchodního domu Marston's vystoupila ze žluté tramvaje malá skupinka mužů a žen. Všichni měli stejně jako já na sobě tmavé šaty a na ústech roušky, hlavu měli skloněnou tíží světa a v očích očekávání smrti.

Všichni jsme vypadali jako hromádky neštěstí.

Na dveřích každého druhého obchodu visel nápis ZAVŘENO a obchody, které přece jen zůstaly otevřené, neměly zákazníky. Prošla jsem kolem holičství, kde stál holič před zrcadlem a upravoval si vlastní vlasy, pravděpodobně z dlouhé chvíle.

Vyučující nesmí prozradit, že se jedná o text věnovaný španělské chřipce.

1. Hlavní hrdinkou je šestnáctiletá dívka Mary. Jak vypadá město, kterým prochází? Proč?

2. Co se asi ve městě stalo? ukázka 2

Na druhé straně křižovatky přešel přes ulici nějaký muž v tvrďáku, s jednou tabulí na břiše a druhou na zádech, spojenými na ramenou. „Původcem veškerého zla na světě je hřích,“ vykřikoval do vzduchu. „Bůh nás trestá epidemií, válkou, hladomorem a smrtí.“ Na tabulích, které mu visely kolem krku, bylo napsáno: ČTYŘI APOKALYPTIČTÍ JEZDCI DORAZILI! VY, KDO JSTE HŘEŠILI, TEĎ BUDETE ZNIČENI.

S hrůzou jsem ho sledovala a uvědomila jsem si: Všichni prostě jen čekáme, až nás něco zabije. Zůstalo nám jen strašné utrpení a bolestivá smrt udušením ve vlastních tělesných tekutinách. Jaký má smysl být naživu?

Nemohla jsem dýchat. Otočila jsem se k nějaké pískovcové stěně, stáhla jsem si roušku a zalapala po dechu. Polykala jsem naprázdno, dokud jsem se nenadýchala co nejvíc větru prosyceného tuňákovým odérem, i když se mi z toho dělalo špatně. Ze všeho se mi dělalo špatně. Proč jsem to nebyla já, koho zabily mikroby nebo bomby? Proč stojím sama uprostřed opuštěného města? Proč musel chytrý a talentovaný chlapec jít a udělat takovou pitomost - zapsat se do armády? Z prázdného rohu ulice jsem nedokázala uhádnout žádnou odpověď, a tak jsem se vlekla jako náměsíčná dál, nohy jsem měla těžké jako pytle s pískem. Mé trhané dýchání se změnilo ve škytavku, která mě píchala do boků.

V obytné čtvrti jsem z druhé strany ulice spatřila - a ucítila - prkny obložený dům pořebníka a před ním děsivou scénu: hromady borovicových rakví, navršených po dvou i třech na sebe. A co bylo ještě horší, po rakvích lezli čtyři malí chlapci, jako by si hráli v lesní pevnosti. Zpívali popěvek, který jsem slyšela na začátku školního roku, když smrt poprvé zvedla svou děsivou hlavu:

„Hej, zmizte odtud,“ křikla jsem na ty kluky. „Lezete po mrtvolách. Copak nevidíte ty mouchy? Onemocníte.“

Vůdce skupinky - hnědovlasý kluk v kalhotách po kolena - balancoval na kymácejících se truhlách a volal: „To jsou Němci, hoši! Postřílíme je!“ Ostatní děti s baculatými tvářičkami si lehly na rakve a začaly na mě střílet z neviditelných pušek.

„Kde máte rodiče?“ zeptala jsem se.

„Střílejte dál, chlapi. Ukažte těm smradlavým Germánům, co umíte.“

Nepřestávali na mě útočit smyšleným střelivem a nejevili známku toho, že by to nechutné místo na hraní chtěli opustit. Ze západu zaduněl na rudnoucí obloze hrom, který mezi kluky vyvolal radostné výkřiky.

„To je rána z našeho děla, Germáne,“ řekl vůdce. „Zemřeš.“

„Vy zemřete, jestli si tam budete dál hrát, vy hlupáci. Zmizte odtud.“ Sešla jsem po nízkém svahu před domem až k místu, které silně páchlo a hemžilo se mouchami, a popadla jsem hnědovlasého chlapce za paže. „Říkám, zmizte odtud.“

„Pusťte mě.“

„Ne.“ Vší silou jsem ho držela a táhla jsem jeho zmítající se tělo z pohřebníkova pozemku.

„Nechte mě jít!“

„Jdi domů za mámou!“ Pustila jsem ho na chodník. „Nechci už slyšet o žádných dalších mrtvých chlapcích.“

„Vy jste blázen, víte o tom?“ Koukal na mě přes rameno a odcházel. Ostatní se s chichotáním šourali za ním.

Než jsem však došla na konec ulice, ten hnědovlasý kluk za mnou zakřičel: „Pro vaši informaci, moje máma leží v nemocnici s chřipkou, nemůžu jít domů za ní!“

  1. Pokus se vyjádřit pocity mladé dívky – čím jsou způsobeny?
  2. Dívčin přítel odešel do války. Co se s ním stalo?
  3. Pokus se odhadnout, ve kterém státě by se uvedená ukázka mohla odehrát.
  4. Je možné, že by se odehrávala v USA?
  5. V čem spočívá absurdita ukázky?
  6. Pusťte žákům video z www.stream.cz Den, kdy vypukla španělská chřipka (cca 6 min.). Na otázky, u kterých mezi žáky panovala neshoda si odpovězte znovu.
ukázka 3, odehrává se o pár dní později

O tři ulice jižněji jsem procházela kolem onoho odporně zapáchajícího pohřebníkova domu. Na předním trávníku čtyři muži v kombinézách spěšně sestavovali další provizorní rakve a já jsem cítila v kostech vibrace jejich pilek.

„Už si přestali ti kluci hrát na rakvích?“ zavolala jsem na dělníky.

Šedivějící muž s hubenou tváří a rouškou vzhlédl od řezání „Co jste to povídala?“

„Když jsem tudy šla naposledy, viděla jsem, jak si tady pár kluků hraje na rakvích.“

„Myslíte ty malé dareby, které jsme minulý týden pořád odháněli?“

„Ano.“

Muž kývl ke kupě menších rakví vedle sebe. „Tak ti jsou teď tady.“

Jeho slova byla jako rána do břicha. Sklopila jsem oči a tvářila se, že jsem odpověď neslyšela.

Pro případné zájemce – o autorce a jejích knihách na: http://www.catwinters.com/ .

Další úkol:

1. Zkust zjistit, zda se španělská chřipka objevila i v Československu.

(Ano – např. Lidové noviny vážně varovaly: „Epidemie, která se nyní Evropou od západu na východ šíří, jest jednou z nejpovážlivějších, s kterými jsme měli v této válce co dělati." Noviny upozorňovaly, že nemoc, kterou lékařská věda zatím neumí zastavit, postihuje v západní Evropě celé rodiny i vesnice. Jako aktuální domácí příklad většího množství nakažených je uváděn moravský Vyškov. „Vyškovské noviny sdělují, že se tam tento týden konalo v jediný den šest pohřbů obětí španělské chřipky." -viz http://www.tyden.cz )

Úkoly k videu Den, kdy vypukla španělská chřipka:

Jaký měla španělská chřipka průběh?

Jak je možné, že se tolik rozšířila?

(karanténa, antibiotika, příjezd amerických vojáků do Evropy)

Proč se chřipce říká španělská?

Souvisí nějak chřipka s výživou obyvatelstva?

(Otázka je pro pozorné posluchače – dozví se, že výživa obyvatelstva vliv na nemoc neměla – v knize C. Wintersové jedí Američané kila cibule, vaří z cibule polévky, ani to nepomůže.)

Z videa je zřejmé, že někteří chřipkou onemocněli, avšak nad nemocí zvítězili. Zkusme si malinko pohrát s fantazií a připusťme, že by tito lidé podlehli chřipce dne 31. července 1918.

Změnil by se nějak „chod dějin“? Přišli bychom o některá významná umělecká díla?

(Tento úkol je vhodný jako domácí – aby žáci vyhledali informace o uvedených osobách.)

Woodrow Wilson

V případě války by se nejspíš příliš mnoho nestalo, svých Čtrnáct bodů by americký prezident stačil přednést včas. Každopádně by se nedočkal konce války, nepřijel by do Evropy a neúčastnil by se Versailleské konference. Otázkou je, zda by bez jeho účasti vznikla Společnost národů. V samotných USA postupně ztrácel vliv.

Franklin Delano Roosevelt

V případě smrti tohoto amerického prezidenta by USA nejspíš „přišly o všechno“. Nestihl by ani Ameriku vyvést z krize, ani s ní vstoupit do války, ani ve válce zvítězit.

Vilém II.

V případě císaře Viléma II. by se (podobně jako u W. Wilsona) až tolik nestalo. Je nanejvýš pravděpodobné, že by i tak Německo ukončilo válku (možná o něco dříve). Císař totiž 9. listopadu 1918 abdikoval.

Franz Kafka

V případě spisovatele F. Kafky by světová literatura nepřišla o povídku Proměna (vyšla 1915), ani o román Proces (česky sice až 1925, ale německy 1914). Rozhodně by však světlo světa nepatřil Zámek (napsaný v roce 1922).

Walt Disney

Každého hned napadne, zda bychom měli Mickey Mouse a další kreslené hrdiny? Obava je oprávněná, sedmnáctiletý W. Disney by nic z pozdější tvorby nestihl, v době války sloužil ve Francii jako řidič sanitky. První film s Myšákem vznikne až v roce 1928.

Kurděje

Martina Majerová, ZŠ Kladno

Anna Enquistová: Návrat domů. Praha 2008.

Klíčová slova: zámořské objevy – James Cook – kurděje – zdravá strava – každodennost ukázka 1

Pak nastal čas k vyplutí a všichni návštěvníci museli opustit palubu. Ozvalo se zahoukání, bylo slyšet praskot ráhen a lan, hlasité povely a víření bubnů. „Napíšu ti ještě z mysu Dobré naděje,“ slíbil ….., vzrušený a odhodlaný. Přitiskl si chlapce k sobě - oba mu šeptali obvyklé větičky: že budou dávat pozor na maminku, že budou hodní, aby jim přivezl nějaké dárečky, píšťalku, opičku, buď

opatrný, budu ti psát, dokud to půjde, z mysu Dobré naděje.

Za mysem Dobré naděje už neexistovalo poštovní spojení. Za mysem Dobré naděje už vlastně nebylo nic. Léta se v tom místě bude potulovat a bude se snažit, aby se dostalo na mapu a mělo jméno. Podívala se na něj. Z jeho napjatých paží poznala, jak je netrpělivý. S lodí plnou dělových koulí, nasoleného masa, sudů s vodou, s kysaným zelím, žoky s moukou, osivem, s kovárnou, knihovnou a pekařskou pecí se chtěl vydat do mokrého nic. Teď.

Neřekl: ty jsi můj maják, k tobě budu směřovat tak dlouho, dokud nedorazím do našeho domova. Ona to ani nečekala. Soustředil se na vyplutí. Ona se postará, aby měli za každou cenu domov, kam se on může vracet. Vzala ho za ruku, za pravou ruku, a políbila ho na bělavou jizvu. Zarazil se, pak se usmál a jemně ji pohladil po břiše.

1. Doplň do teček jméno kapitána, který se vydal na cestu – pomoci ti může dějepisný atlas Novověk I. – IV. kapitola Svět v 17. a 18. století.

2. Najdi v textu, jaká zařízení a jaké potraviny s sebou výprava bere. Pokus se vysvětlit proč – za jakým účelem? Své odhady prober s někým, kdo četl ukázku 2. Dejte informace dohromady a zkuste vytvořit závěr, kterým Cookův postup obhájíte.

3. Kdo objevil mys Dobré naděje? Které státy měly v okolí kolonie?

4. Všimni si poslední věty, proč asi kapitán hladí manželku po břiše? Na jak dlouho se mohl vydat na cestu? Dokážeš si představit, co zatím čekalo jeho ženu? ukázka 2

„Žádné kurděje na mé lodi,“ řekl James. „Plavil jsem se tři roky za nejdrsnějších podmínek a přitom jsem neztratil ani jediného člena posádky kvůli nemoci. Nikoho. Vyšli jsme v Batávii na pevninu ve skvělém zdravotním stavu. Holanďani nechtěli věřit svým očím. Stav lodi vypovídal o tom, co jsme prožili, ale výborná kondice a zdravé tváře mužstva s tím nešly dohromady. Byla to moje útěcha. Seděl jsem ve své kajutě a psal do Londýna: neztratil jsem ani jednoho muže!

Je to otázka vůle. Disciplína. Vyhrožoval jsem důtkami, když se nebudou mýt. Ne že bych výhrůžky někdy splnil. Větrat ložní prádlo a prát si oblečení, jakmile to počasí dovolilo. V mořské vodě, i když košile křupaly solí. Když někdo znečistil prostor uvnitř lodi, nedostal příděl kořalky. Zpočátku to vyvolávalo odpor, protože na to muži nebyli zvyklí. Jeden námořník považoval za hrdinství chodit tři roky v jedné košili. Zápach už nevnímají, dokonce jim chybí.

Jídlo, to je nejdůležitější. Kdyby se mu podařilo najít způsob, jak bojovat proti té nemoci, znamenalo by to obrovský krok kupředu v dějinách námořní plavby. Klíč musí být ve stravě. Dosud platilo, že mužům otekly dásně zhruba po šesti týdnech na moři. Zuby se uvolňovaly a vypadávaly. Pod kůží se objevovaly modré skvrny, protože žíly už nedokázaly udržet krev. Prosakovala do svalů a kloubů, až nebylo možné se pohybovat. Bolest byla nesnesitelná, upoutala nemocného na lůžko, dokud nezemřel. Páni z admirality to považovali za normální, za přírodní zákon! Při sestavování výpravy s tím počítali: vždycky se najímalo víc lidí, než bylo nezbytně nutné, protože podle předpokladu polovina jich určitě umře. Považovali to za rozumné. On to považoval za pomatené. Proč člověk onemocní na moři, a ne na souši? V čem je rozdíl? Musí pro to být nějaký důvod.

Sledovat. Přemýšlet. Experimentovat. Nevzdát se, když se fakta zdají nepochopitelná, ale pokoušet se jim porozumět.

1. Jakými příznaky se vyznačují kurděje?

2. Jak na nemoc hledí admiralita? Snaží se nemoci nějak předcházet?

3. Jak se k nemoci staví James Cook? Co radí? Proč?

4. Spoj se s někým, kdo četl ukázku 1. Prozradí ti, jaká zařízení a jaké potraviny vezl kapitán na lodi. Dejte informace dohromady a zkuste vytvořit závěr, kterým Cookův postup obhájíte.

Je-li možno, vytvoříte třetí skupinu, která zatím bude v encyklopediích, nebo na internetu zjišťovat současný stav znalostí o kurdějích. Jaká je před nimi prevence. Na závěr tato skupina představí výsledky svého bádání.

Nebo je možno tento úkol zadat domů.

Středověké město

Jakub Šebesta, ZŠ Sokolská

Ondřej S. Nečas: Zkažené sémě. Praha 2013

klíčová slova: středověké město – společnost, nečistá povolání, ženská otázka, regionální dějiny

Byla teplá letní noc, příjemná na projížďku, hvězdy svítily jasně, takže i zde, na cestě lemované lesem, bylo vidět docela dobře. Přesto by asi většina obyvatel města dala přednost tomu trávit čas v posteli místo v sedle a ti čtyři nebyli výjimkou, avšak povinnost příslušníka městské stráže se zřídka ptá na vaše touhy.

„Vemte si třeba takového městského rasa,“ promluvil Ctimír Žitko, protože jen nerad zůstával delší dobu zticha. „Chápete, člověk, který zametá ulice, chytá toulavé psy, odklízí mršiny, sbírá odpadky. Z hlediska společnosti je to jeden z nejužitečnějších obyvatel města, jeden každý z nás mu vděčí za to, že když ráno vyjde z domu, nemusí se brodit špínou, tedy aspoň ne tolik. Ale požívá snad nějakou úctu? Ne, štítí se ho i žebráci.“

„No jo,“ odpověděla Jasina, protože věděla, že ji to stejně nemine. „Jestli ono to není tím, že takovou práci nedělají lidé, s kterými by ses chtěl znát. Dělá ji ten poslední, na koho zbude. Je to hnus, ale někdo to dělat musí.“

„A co třeba kat?“ pokračoval Ctimír. „To není řemeslo, které by se dalo strčit prvnímu pobudovi, co si chce vydělat pár grošů, v tom se musíš vyučit. On dělá práci, kterou ne že by nikdo jiný dělat nechtěl - on by ji hlavně jen tak někdo nezvládl.“

„A ty máš pocit, že i katům by se měla projevovat úcta?“

„Je to stejné. I on zbavuje svět špíny, svým způsobem, a zase je to práce, kterou někdo dělat musí. Měli bychom být rádi, že je tu někdo, kdo se toho chopil; místo toho má kat v hospodě zvláštní stůl, aby nikdo nemusel sedět vedle něj, a musí bydlet mimo město. Je to nečistá osoba, protože zachází se špínou.“

„Život není fér,“ zabručela Jasina a pátrala zrakem po okolních stromech. Všude byl klid a nehybná temnota. Teprve po několika okamžicích jí došlo, jak to Ctirnír myslel.

„Chceš říct, že i my jsme takové nečisté osoby?“ nadhodila.

„Slyšelas, že by někdo pozdravil strážníka? Dobrý den, jak jde služba, nechcete zaskočit na šálek čaje, když tu tak strážíte naše bezpečí?“

Fantasy příběh se odehrává ve středověkých kulisách.

Nalezneš v příběhu nějaké reálie, které na středověk poukazují?

V příběhu je zmínka o úklidu ulic. Zkus zjistit, jak středověké ulice vypadaly, jaký tam byl pořádek.

Která zaměstnání jsou v příběhu zmíněna?

Jak hrdinové tato zaměstnání hodnotí. Proč?

Která zaměstnání mohla být ve středověku naopak oceňována?

Zjisti zaměstnání (řemesla), která existovala ve středověku, ale dnes se s nimi nesetkáme.

Jednou ze členek městské stráže je Jasina, osoba ženského pohlaví. Mohla by ve věku žena vykonávat podobnou funkci? Vysvětli proč.

Jaké funkce ve veřejné správě mohly ženy vykonávat?

Jaké měly ve středověku postavení?

V příběhu se píše o údělu kata. Zkus zjistit, jaká další privilegia měl kat. Jaká byla jeho role ve středověkém městě? Znáš nějakého „slavného“ kata v české historii?

Pro regionální dějiny:

– s katem a popravami bývají spojovány místní názvy, zkus nějaký nalézt, najdi k němu nějaké informace.

- zjisti, zda v obci (okresním / krajském městě) nezůstaly nějaké středověké ulice – jak se ulice nazývají, proč?

Pro zamyšlení, třeba na hodinách výchovy k občanství:

- zamysli se nad Ctimírovým povzdechem. Mohl by být vysloven i v dnešní době?

- existují nějaká současná zaměstnání, která považuješ za nečistá?



back