Měnící se svět;
význam každodenního života ve studiu a výuce dějepisu se zaměřením na 20. století.

Ve dnech 14. - 18. března 2001 se konaly v estonském Tallinu dvě významné akce: každoroční konference učitelů dějepisu pořádaná evropskou asociací učitelů dějepisu EUROCLIO a výroční shromáždění této organizace. Téma konference bylo velice zajímavé a nosné: Měnící se svět; význam každodenního života ve studiu a výuce dějepisu se zaměřením na 20. století.

Naši asociaci reprezentovali dva představitelé: Dr. Helena Mandelová a Dr. Bohuslav Dvořák. Svou účastí sledovali několik hlavních cílů:

• seznámit se hlouběji s činností EUROCLIO a jednotlivých asociací učitelů dějepisu
• setkat se se známými " tvářemi" a navázat nové kontakty
• presentovat činnost ASUD na celoevropském fóru především proto, že česká asociace učitelů dějepisu bude v březnu 2002 organizátorem konference a výročního shromáždění EUROCLIO.

Výroční shromáždění trvalo jeden den (sobota). Projednávány byly hlavně změny stanovách EUROCLIO. Citlivým problémem byla otázka týkající se jednacího jazyka. Dosud se požívala převážně angličtina a někdy se tlumočilo do francouzštiny a naopak, což je záležitost skutečně nákladná. Před účastníky proto stály 3 návrhy:

• mít dva jednací jazyky - angličtinu a francouzštinu - a tlumočit z jednoho do druhého
• používat pouze angličtinu bez tlumočení
• jednat v angličtině a v případě dostatku finančních prostředků zajistit tlumočení.

Po dlouhé diskusi velmi citlivě vedené paní Sue Bennett z Anglie, presidentkou EUROCLIO, v hlasování zvítězil třetí návrh.

Program konference od středy do pátku byl vyplněn početnými, hodnotnými a přínosnými akcemi na již dříve zmíněné téma: přednášky, semináře, pracovní skupiny, návštěva skanzenu, přijetí na radnici…. Mě osobně nejvíce oslovil seminář vedený naším anglickým kolegou ALFEM WILKINSONEM na téma INFORMAČNÍ TECHNOLOGIE A HISTORIE KAŽDODENNÍHO ŽIVOTA. Jednalo se o neformálně vedený seminář, kde kolega presentoval výsledky své několikaleté práce sběratelské a metodické, ukázal, jak s materiály pracuje, a vedl přitom diskusi s námi - účastníky semináře.

Všem nám ukázal, že shromažďování materiálu není věcí tak těžkou, jak se nám původně zdálo, a že to může být také práce zábavná a záslužná. On sám získává dokumenty nejen z časopisů, knih, muzeí atd., ale zapojuje do této práce své žáky a jejich rodiče, čímž vzbuzuje zájem o historii u širší veřejnosti, přinutí lidi ohlédnout se zpět, kontaktovat jeden druhého, navzájem komunikovat a vzpomínat, což je v současném uspěchaném a technicky orientovaném světě opravdu záslužné.

Také nám všem ukázal, jak je široká tematická škála materiálů, které používá. Nejvíce se však zaměřil na obrazové materiály, které se snadno umísťují například na internet. Na obrázcích bylo možno vidět venkovskou náves, různé typy lidských obydlí, obchody, ordinaci zubního lékaře, řemeslnické dílny, prostředky hromadné dopravy, traktor, kombajn, kravský potah, člověka pracujícího na poli, reklamní plakát a mnoho dalších.

Jedná-li se o obrázky z místa bydliště žáků, vede je ke srovnávání dnešní situace se situací před x lety, chce, aby žáci postihli rozdíly, změny a vývoj. Žáci, učitelé i další osoby do tohoto procesu zapojené se stávají součástí historie: učitelé a rodiče si pamatují a vybavují mnoho věcí - jak se co vyrábělo, jak se lidé oblékali… a dokonce si vzpomenou na různé dávno zapomenuté události k danému místu se vážící. Historie se tak oživuje a personifikuje. Obrazové materiály ukazují nejen změny a vývoj ve světě, ale umožňují žákům také poznat, že ve světě jsou jevy podobné, vidět různorodost světa a konečně přemýšlet o příčinách a následcích.

Velice důležitou součástí tohoto semináře byla část metodická, kde nám kolega ukázal určitý pracovní postup, určité možné činnosti, které se k práci s materiály vztahují.

V první fázi klade žákům otázky vztahující se k obrázkům:" Kdo jsou ti lidé?… Jak to víš?… ."V této fázi učitel sehrává velice důležitou roli. Odpovědi žáků nemusí být přesné a my učitelé si musíme být jisti, že je svými otázkami vedeme správným směrem, že obrázky vydávají to správné poselství.

V další fázi přidává nové tematicky shodné obrázky z různých časových období. Žáci je začínají srovnávat a výsledky svých pozorování mohou např. zaznamenat do následující tabulky:

Věci, které zůstávají stejné	Věci, které se změnily

V následující fázi je možné k obrazovým materiálům přidat další prameny: úryvky z literárních děl, časopisecké články, úryvky z deníků, číselné údaje (ty se zvláště dobře umísťují na počítač do EXCELU), samotné archivní materiály a podobně, čímž žákům rozšiřujeme spektrum informací. Úkolem žáků je všechny informace porovnat a sumarizovat například níže uvedeným způsobem:

V čem se další materiály shodují s obrázky?	V čem se další materiály od obrázků liší?

V této fázi lze zvláště dobře využít znalostí a vzpomínek dalších lidí (rodičů, prarodičů), ale i internetu, kde můžeme provést srovnání s jinými částmi naší země nebo s jinými zeměmi, a tak stimulovat žáky ke studiu cizích jazyků.

Dalším stupněm je přejít od studia, třídění a srovnávání faktů k jejich presentaci. Žáci zpravidla píší esej (na počítači). Zejména jde-li o méně zkušenou věkovou kategorii žáků, je třeba jim dát jasné pokyny, jak esej napsat; dát jim nějaké nápady, vodítko, osnovu, možná i strukturované výrazy typu: Toto znamená,že……, Nehledě na všechny tyto změny, některé věci zůstaly téměř stejné:…, Na závěr bych chtěl říci, že… .

Velice důležitou věcí pro současné žáky je, aby byli stimulováni výsledky své práce zveřejňovat například ve školním časopise, na internetových stránkách školy apod.

Bohužel, lze ukázat pouze omezenou část nápadů našeho anglického kolegy, ale věřím, že tvořivý a zkušený učitel je umí dále rozvinout, obohatit a přizpůsobit tématu, cílům výuky i podmínkám školy. Zkuste to třeba v semináři.

Na závěr bych chtěl říci, že celá konference v Tallinu byla po všech stránkách perfektně připravena. Chtěl bych našim estonským kolegům poděkovat a slíbit, že v roce 2002 se pokusíme udržet stejně vysoký standard.

Bohuslav Dvořák