Ve dnech 17.- 22. listopadu jsem se zúčastnila semináře pro učitele v portugalském Estorilu. Seminář pořádaný Radou Evropy se týkal demokratických postupů pro překonávání vydělování ze společnosti. Setkala jsem se zde s učiteli z Portugalska, Norska, Německa, Maďarska, Slovinska, Malty, Řecka, Bulharska a Lotyšska.

Během prvního dne jsme vyslechli řadu přednášek týkajících se školních osnov, docházky a zavádění demokratických postupů do škol v jednotlivých zemích Evropy. Dále jsme se postupně představovali a každý ve své prezentaci hovořil o situaci v jeho vlastní zemi i s ohledem na různé druhy vydělování ze společnosti.

V této souvislosti učitelé z Portugalska, Německa a Řecka hovořili především o problémech s imigranty přicházejícími z Afriky a Blízkého východu a jejich sociálním začleňováním, zejména pak zmiňovali problémy se školní docházkou dětí těchto imigrantů. My ze střední a východní Evropy jsme pak rozebírali problémy týkající se překonávání komunistického dědictví v těchto zemích a v této souvislosti zavádění a zkoušení nových osnov a demokratických postupů ve školách. Z hlediska vydělování ze společnosti jsem zmínila naše problémy při začleňování rómských dětí do našich škol.

V dalších dvou dnech jsme pak měli možnost navštívit střední školu v Lisabonu, kde jsme se setkali jak s učiteli, tak se studenty, byli jsme provedeni po celé škole a hovořili jsme i s jejím vedením. Dále jsme pak vytvořili pracovní skupiny, ve kterých jsme diskutovali na témata otevřená na přednáškách. V mé skupině jsme rozebírali a porovnávali systém škol a školní docházku v Portugalsku a v České republice. Největším problémem v portugalských školách je poměrně velké procento žáků, kteří nedokončí povinnou školní docházku. Podle statistik je to až 20% studentů. Příčin je hned několik. V některých zemědělských oblastech je velmi malý zájem o studium, navíc některé podniky mají stále velký zájem o levnou, nekvalifikovanou pracovní sílu, a proto nelegálně zaměstnávají děti už od dvanácti let. Další příčinou jsou pak přistěhovalecké rodiny, které žijí na okrajích velkých měst a z důvodů sociálních, kulturních i ekonomických děti do škol neposílají.

Dalším velkým problémem v Portugalsku jsou velmi striktní a centralizované školní osnovy, které v podstatě až na malé výjimky nelze změnit. Osnovy byly demokratizovány tak, že byla ustanovena devítiletá povinná školní docházka pro všechny. To znamená, že školy jsou bezplatné a přístupné všem bez rozdílu, ale na druhé straně mají všechny stejné osnovy a jsou centrálně řízeny ministerstvem školství. Není v nich žádný prostor pro určité zaměření školy či alternativní metody ve vyučování. Jak jsem pochopila, ředitelé škol nemají v podstatě žádné pravomoci a striktně musí dodržovat nařízení ministerstva nejen co se týká osnov, ale i v oblasti finanční nebo organizační. Od příštího roku by pak v Portugalsku měly být zavedeny určité změny, které by měly umožnit osnovy do určité míry decentralizovat a modifikovat. Do systému by měly být více zapojeny orgány místní správy a i další organizace by měly začít se školou spolupracovat. tak by se mělo předejít předčasnému odchodu žáků a zamezit zvyšování nezaměstnanosti v městských oblastech.

V naší skupině jsme pak navrhovali určité postupy jak jednotlivé problémy řešit , a to nejen v Portugalsku, ale i v dalších zemích. Shodli jsme se na potřebě dalšího vzdělávání dospělých, organizování kurzů s přednášek i mimo vyučování jako na další šanci pro ty, kteří z nějakého důvodu školu nedokončili, ale i pro ty, kteří chtějí dále rozšiřovat své vzdělání. Dále je velmi důležité další vzdělávání učitelů a jejich vzájemná spolupráce formou různých seminářů, diskusních setkání a metodologických kurzů, protože v žádném případě nemohou celou svou praxi vystačit pouze s poznatky získanými na univerzitě. V tomto směru je velmi důležitá flexibilita a schopnost přizpůsobit se vývoji ve vzdělávacích metodách. Toho lze právě dosáhnout větší spoluprací a komunikací mezi učiteli.

Velmi zajímavá byla také diskuse týkající se demokratizace školy a třídy. Zde šlo především o vztah studentů k učitelům, o spolupráci učitelů s vedením školy a o spolupráci s rodiči. Týká se to pravidelných jednání se zástupci rodičů a studentů jednotlivých tříd s učiteli a vedením školy neboli větší propojenost, otevřenost a spolupráce.

Seminář byl pro mě velmi přínosný tím, že jsem měla možnost porovnat různé školní systémy v jednotlivých zemích Evropy, dozvědět se řadu zajímavých informací, které mi umožnily podívat se na naše školství z jiných úhlů a snažit se společně najít východiska k řešení některých společných problémů. není totiž vůbec snadné orientovat se a uplatnit se v současné společnosti a ještě obtížnější je někoho na život společnosti připravit. Proto jsem opravdu ráda, že mi bylo umožněno se tohoto semináře zúčastnit.

Pavla Haschková, Gymnázium Praha 5

Zpět na rejstřík

Předchozí

Následující