ČLENOVÉ ASUD NA ZAHRANIČNÍCH SEMINÁŘÍCH


JAK ZABRÁNIT ZNEUŽÍVÁNÍ HISTORIE VE ŠKOLE ?
Oslo, Norsko - 28 .- 30. VI.1999

Názvy evropských struktur skloňujeme ve všech pádech a velmi často. Jedni s respektem a nadějemi, jiní s despektem a obavami. Já patřím k těm, kteří vyslovují název Rada Evropy s úctou a nadšením.

V červnu letošního roku jsem se zúčastnila jednání symposia Rady Evropy na téma „Jak zabránit zneužití historie“. Symposium bylo jednou z akcí projektu „Výuka historie 20. století“.

Program symposia probíhal po dvou liniích. Na plenárních zasedáních byly předneseny hlavní referáty. Mne nejvíce zaujal referát „Historiografie ve 20. století“ profesora Georse Iggerse z USA, dále pak vystoupení Christiny Kouloru (Řecko) na téma: Dvě stránky diskriminace ve vyučování historie“ a přednáška norského zástupce pana Ola Sveina Stugue o roli historie při formování národní identity. Druhou linií symposia byla činnost pracovních skupin, které na základě zkušeností a informací jednotlivých členů vytvářely podklady pro závěrečný dokument o nebezpečí zneužití historie. Osnovu pro jednání pracovních skupin připravil pan Laurent Wirth (Francie). Já jsem pracovala ve skupině francouzsky mluvících delegátů společně se zástupci Bulharska, Portugalska, Španělska, Lucemburska, Řecka, Rumunska, Andorry a Francie.

Celková atmosféra symposia byla velmi pracovní, ale i velmi přátelská. Během neformálních setkání jsem se dozvěděla mnoho zajímavého o vývoji v postkomunistických zemích, poznala názory a smýšlení představitelů mnoha národností celé Evropy. Navázala jsem osobní kontakty s lidmi, které naše republika a její další vývoj velmi zajímá. Byli to hlavně prof. Iggers, G. Gonzales Roldad, člen pracovní skupiny Rady Evropy, která zpracování tematiku výuky evropské historie 20. století a paní Carole Reich, zástupce Rady Evropy.

Zájem kolegů o vývoj v české republice mne velmi těšil. Diskuse na téma: rozdělení Československa, náš vztah ke komunistické minulosti, role náboženství a postavení církve u nás byly velmi zajímavé a poučné, protože „evropský pohled“ na naše problémy asi pořád ještě chybí.

Závěr tohoto evropského setkání lze shrnout do jedné věty: Historici musejí mít možnost svobodného bádání a učitelé musejí mít k výsledkům jejich práce snadný přístup.

Více není třeba k tomu, aby se překrucování a zneužívání historie omezilo na minimum. Všichni však víme o obtížích při naplňování takovéto možnosti. Útěchou pro nás, nebo snad povzbudivé v našem snažení, je snad to, že obtíže jsou v celé Evropě velmi podobné. A v celé Evropě také žijí lidé, kteří je chtějí řešit a o cestách k tomu se radit s ostatními, bez ohledu na jejich původ, rasu, náboženské či politické přesvědčení.

Měla jsem možnost „nahlédnout do Evropy“ a mé přesvědčení, že obavy a pesimismus ve vztahu k evropským strukturám jsou zbytečné, jen zesílilo.

Bohumila Burešová, Soukromá obchodní akademie, Plzeň

Zpět na rejstřík
back
Předchozí
Zpět
Následující
Vpřed