Kromě čtyřiceti portugalských učitelů se semináře účastnili jejich kolegové z Rakouska, Belgie, Španělska, Francie, Itálie, Norska, Nizozemí a Německa. Hlavními řečníky byli historikové z portugalských univerzit. Organizovalo oddělení pro střední vzdělávání portugalského Ministerstva školství spolupracující s Radou Evropy

Zpráva vydaná RE obsahuje kapitoly informující o pohnutkách a námětu semináře u vědomí toho, že učitelé dějepisu nesou velkou odpovědnost v humanitním vzdělávání mladých Evropanů a mají budovat úctu ke kultuře ostatních a vymycovat předsudky.

Materiál obsahuje mimo jiné informaci o dějepisných osnovách různých zemí; mají velmi rozmanitou podobu, v některých zemích jsou i různé varianty osnov, proto porovnání bylo obtížné. Přesto bylo možno hledat odpovědi na několik otázek: Jaký podíl zaujímá dějepis v učebních plánech různých zemí? Do jaké úrovně (věku žáků) se učí? Jak se učí?

Konstatovali, že v mnoha zemích nemá dějepisné vyučování v základním vzdělání (Primary education) odpovídající místo. Kde tomu tak je jeho filozofie založena na pokrokových objevech spjatých s okolním územím, někdy se začleněním částí národní historie.Účastníci zdůrazňují potřebu změny. Materiály vydávané pro žáky mezinárodními organizacemi je třeba uzpůsobit věku dětí. Jedn z příkladů hodných následování jsou pomůcky vydávané pro školy španělským Ministerstvem školství, které mohou sloužit jako model. Dějepisné vzdělání na středních školách (Secondary level) je začleněno do národních curriculí, ale bývá téměř vždy zaměřeno na národní dějiny. Evropská dimenze je slabá, stejně jako dějiny jiných zemí. Historie jiných kontinentů je nahlížena jen z evropské perspektivy. Učebnice obsahují málo informací o poválečné Evropě a jejích vztazích. Navrhli, aby učební osnovy by měly být upraveny v souladu s doporučeními Rady Evropy alespoň v těch zemích, kde řídící vzdělávací instituce vyjadřují přání včlenit do vyučování evropskou dimenzi. Evropský parlament by měl nabídnout příležitost vytvářet pomůcky společně pro všechny členské státy EEC ve spolupráci s různými institucemi, které jsou často představovány v příliš teoretické podobě.

Tři pracovní skupiny se zaměřily na některé dílčí problémy: 1) Jaká pozornost by podle vašeho názoru měla být věnována místní, národní, evropské a světové historii? 2) Jaké metody a strategie by měly být využity k dosažení úspěchu a žádoucí vyváženosti mezi těmito různými aspekty? 3) Je možné vytvořit dokonalou evrospkou učebnici dějepisu? 4) Je seznam „evropských témat“ navržený RE ještě platné? 5) Měl by být takový seznam vytvořen nebo obměněn? 6) Měl by seznam navžených témat být spravedlivý ke střední a východní Evropě? 7) Nejsou stále ještě ohniskem dějepisného vyučování především politické dějiny velmocí?/11/ 8) Jinak - rozšířil se historický přístup tak, aby byl stejný důraz kladen na jiné aspekty vývoje evropské společnosti - duchovní, sociální, hospodářský, kulturní, vědecký a technologický? Ve Zprávě jsou uvedeny názory účastníků semináře na tyto problémy.

V závěrečné kapitole jsou jako podnět uvedena dvě témata (z 25 navržených RE), která byla realizována. Studenti z Reutlingenu (Německo) se svým učitelem vytvořili videofilm ze své cesty do Štrasburku: navštívili bojiště u Verdunu a koncentarčního tábora blízko města. Španělská učitelka a její studenti zase připravili materiál o poutních cestách do Santiaga de Compostella a o setkávání různých kultur. V poslední částo je zdůrazněna potřeba nových změn, mezi nimi i spolupráce asociací učitelů dějepisu a přípravy nových pomůcek.