1. prověřit a ověřit, zdali se prakticky objevuje ve výuce vzájemné porozumění v Severním Irsku
2. použít závěry expertiz a pohledy účastníků konference v praxi
3. prodiskutovat a navrhnout další možní kroky, které by v budoucnu mohly a měly být podniknuty

Konference kromě výše uvedených bodů měla za úkol také se zaměřit na určité vysvětlení účastníkům, k čemu vlastně vzdělávání na základě vzájemného porozumění v Severním Irsku směřuje a jaký byl jeho dosavadní vývoj.

V úvodních přednáškách bylo vysvětleno, jaký je sociální a politický kontext vzdělávání v Severním Irsku. Je to poměrně malá část země a populací asi 1, 500 000 lidí. Je to region stojící mimo Spojené Království na okraji Evropy. Je zde také dlouhodobá nezaměstnanost, více je nezaměstnaných katolíků než protestantů. Také tradiční průmysl ztrácí poslední léta na síle. Ve srovnání s ostatními částmi Spojeného Království je zde poměrně vysoká porodnost, vysoká migrace a všechny tyto ukazatele vedou k problémům, s kterými se Severní Irsko potýká.

Je nasnadě, že právě vzdělávání a školství musí hrát jednu z důležitých rolí na cestě ke zlepšení nejen vzájemného porozumění, ale i celkové stability a prosperity země.

V roce 1976 prof. Malcolm Skilbeck z Ulsterské univerzity analyzoval problém z kulturní perspektivy. M. Skilbeck uvedl, že kultura v Severním Irsku byla militantní, vysoce ideologická a sektářská. Bylo stále zřetelnější, že v kultuře dominují symboly, představy a mýty. M. Skilbeck své myšlenky koncipoval a navrhl jednotný kurikulární projekt, který směřoval k jedinému cíli: zvýšit povědomí vzájemného porozumění mezi mladými lidmi v Severním Irsku. Pracovní týmy učitelů začaly organizovat workshopy na univerzitách, zaznamenávat poznatky a snažily se porozumět komunitnímu způsobu života, zkoumaly minoritní skupiny a také celkovou společnost v Severním Irsku.

Na tento počáteční projekt navazovaly projekty další. Během let byly stanovovány další a další cíle jako např.:

• vzdělávat studenty v porozumění křesťanským tradicím v severním Irsku
  
• podporovat sympatizování s rozdílnými tradicemi a trendy
  
• rozvíjet schopnosti studentů racionálně diskutovat o různých formách náboženství atd.

Nakonec se organizace pro vzdělávání na základě vzájemného porozumění stala nedílnou součástí při tvorbě celonárodního kurikula a své cíle v kurikulu stanovila takto:

1. děti by se měly naučit respektovat nejen ostatní, ale i samy sebe
2. měly by ocenit nezávislost lidí ve společnosti
3. měly by porozumět, co je stejného a co rozdílného v jejich kulturních tradicích a tradicích ostatních skupin
4. měly by se naučit rozpoznat konflikty ve společnosti (a to nejen násilné)

Na základě výše uvedených výzkumů a závěrů byl také vytvořen v roce 1990 tzv. mezikomunikační plán (DENI), který doporučoval:

1. školy se musí programu zúčastňovat dobrovolně
2. samy by měly aktivně navrhovat změny v programech
3. programy by měly zahrnovat zkušenosti předchozí a na jejich základě by měly být zahrnovány do kurikulí
4. důležitá je spolupráce mezi školami (daleko prospěšnější než pracuje-li škola sama)
5. kvalitní vztahy mezi řediteli a učiteli škol jsou jedním ze základních prvků, které vedou k úspěšnosti programů
6. studenti musí být zodpovědni za svou práci a učitel má být jen vodítkem k jejich úspěchu

V evropském kontextu si DENI také stanovila velmi náročné úkoly. Na základě práce s výše uvedenými programy:

• vytvořit profil evropské dimenze ve vzdělávání a v kurikulu
• zlepšit výuku evropských jazyků a zvýšit mobilitu v zaměstnanosti
• zvýšit mobilitu učitelů a studentů v Evropě
• využít nabídek zaměstnání a jiných státech Evropy

Projektu, který vznikl v roce 1986 se na základě všech těchto výzkumů dodnes / pozn.: tj. do roku 1994 / účastnilo více než 300 škol. Studenti, kteří se účastní tohoto multilaterálního projektu, jsou vzděláváni v technologiích a jejich efektivním používání, ve schopnostech porozumět a komunikovat nejen jazykově, ale také myšlenkově. Školy komunikují prostřednictvím e-mailu, faxu, telefonu, kontaktů učitelů, video a audiovizuálních prostředků a nakonec i videokonferencí.

Většinu aktivit tohoto projektu zahrnuje především:

1. výměnu informací o školách, regionech s evropským pohledem
2. reportáže a reakce na došlé informace
3. materiály sloužící k výuce (obrazové, fotografické), které si studenti vyměňují
4. výrobu a vytváření video a audiomateriálů používaných institucemi při evropských výměnách