STANOVISKO ASUDu K ČÁSTI ŠKOLSKÉHO ZÁKONA (RVP)


ČESKOU KULTURNÍ VEŘEJNOST,

která si je vědoma toho, že vzdělanost Čechů byla na počátku 19. století nejvyšší v Evropě a rovněž za nacistické i sovětské okupace si přes všechny obtíže a překážky uchovala všeobecně uznávanou vysokou úroveň - také díky mnoha "zapadlým vlastencům" - považujeme za svou povinnost i právo informovat o připravovaných změnách v obsahu školní výuky na základních i středních školách a jejich možném dopadu na úroveň vzdělanosti.

Součástí nového školského zákona je oddíl zvaný Rámcové vzdělávací programy, stanovující cíle a hesla učiva, podle nichž si má každá škola vytvořit vlastní osnovy (ŠVP). Po seznámení s nimi (pouze na webu VÚP www.vuppraha.cz ) lze zjistit, že stát již nezaručuje kvalitu vzdělání, ale že zodpovědnost přesouvá na školy - jejich učitele a ředitele. Ti rozhodují o tom, kdo, co, kdy a jak bude učit v rámci velmi obecných tezí (kdy cíle a výsledky nelze zhodnotit); počet hodin pro jednotlivé předměty (i integrované) a vznik nových předmětů jsou právy ředitelů.

Řada podstatných problémů (odlišný obsah učiva na různých školách, srovnatelnost, evaluace, kontrola, metodická pomoc, způsob dalšího vzdělávání učitelů, zajištění aprobované výuky) je nevyřešená. Kvalifikovanost učitelů se nezaručuje, podmínky a předpoklady pro úspěch reformy stanovené v tzv. Bílé knize nejsou splněny. Žáci se nemají seznámit s myšlenkami a díly Němcové, Nerudy, Wolkera, Seiferta či Čapka, ale mají "formulovat dojmy ze své četby ... uvést základní literární směry a významné představitele literatury ... rozlišovat literaturu hodnotnou a konzumní ..." atd. Hlavně mají umět komunikovat.

S cestou k diletantské výuce, anarchii a snížení hodnoty všeobecného vzdělání nemůžeme souhlasit a takto formulovanou reformu odmítáme. Podrobně jsme zpracovali své výhrady ve vyjádření k návrhu RVP pro dějepis.


VYJÁDŘENÍ ASUD K 3. VERZI RVP ZV A PŘEDMĚTU DĚJEPISU PRO VÚP A MŠMT

Úvod:

Po prostudování návrhu 3. verze RVP se zaměřením na předmět dějepis musíme tento návrh odmítnout jako nevyhovující a dle našeho názoru a zkušenosti nezajišťující zkvalitnění vzdělání, naopak jeho úroveň ohrožující. Jeho hlavní akcent - rozvíjení kompetencí - je jednostranný, zaměřuje se na dovednosti a schopnosti komunikace a téměř opomíjí další stránky úkolů školy - poznání a morálku. Dosažení těchto kompetencí nelze zhodnotit. Úkol zpracovat osnovy samotnými učiteli odlišně na každé škole považujeme za cestu k diletantské výuce. Reforma RVP-ŠVP opomíjí tradice našeho školství, jeho pozitivní zkušenosti i očekávání společnosti, spojené s představou vzdělaného člověka. Proklamované a akcentované dovednosti (kompetence) se nemohou vznášet ve vzduchoprázdnu, ale musí být založeny na znalostech. Obáváme se, že v tradicích našich reformátorů se od jedné krajnosti (malém důrazu na procesy myšlení) přesouváme ke druhé (komunikace bez znalostí).

Návrh pro dějepis v jeho obsahu a prostředcích považujeme za ohrožení historického vědomí a omezení možností pro kvalitní poznání, které by mělo žákům usnadnit pochopení světa i sama sebe v něm. V hodnocení vycházíme ze zkušeností učitelů - členů ASUD tak, jak nám byly tlumočeny našimi členy na našich seminářích i písemně. V další části vyjádření uvádíme důvody pro odmítnutí návrhu RVP ZV v dějepise a některé obecné výhrady.

Porovnáním navrhované reformy výuky ZV s Bílou knihou (vydanou v roce 2001) lze zjistit, že předpoklady změn, zejména těch, které jsou uvedeny na stránkách 34-39 a 91, 94 nebyly naplněny (vzdělávání, fond učebnic, vybavení pomůckami atd.). Z tohoto dokumentu jsou vybrány jen RVP, a to tak, že vše mají zajišťovat učitelé. K tomu nejsou vytvořeny podmínky. V dokumentu se i nadále - přes protesty učitelů historiků i veřejnosti stále prosazuje integrovaná výuka. Není předložena ani ukázka slibovaného manuálu. Stejně tak nám nebylo umožněno seznámit se s návrhy ŠVP pilotních škol (ze šk. r. 2002/03).

Také jsme se přes opakované žádosti nedozvěděli jména autorů koncepce, na základě jakých studií event. výzkumů byly reforma připravena (poradce ministryně M. Profant v rozhlasovém pořadu 27.10.2003 prohlásil, že je to náš unikát), jaké jsou výsledky pilotních škol ani pozitivní zkušenosti ze zahraničí (tam, kde mají s námi srovnatelné podmínky). Pracovníci MŠMT stále uvádějí jen jméno prof. Kotáska, autora Bílé knihy, který se však k návrhu RVP veřejně nepřihlásil a ani v seznamu zaměstnanců VÚP, kteří zpracovali jednotlivé vzdělávací oblasti, nebo externích autorů a poradců není uveden. Také nechápeme, proč RVP pro ZV má zohledňovat - či spíše předjímat budoucí programy pro gymnázia a další střední školy (které dosud neexistují), jak je opakovaně uváděno v důvodové zprávě.

Z našeho pohledu je návrh RVP nedomyšlený, pro naše podmínky v současném období neuvážený. Již patnáctý rok se úroveň našeho vzdělání snižuje (mj. zjištění ČŠI i středních a vysokých škol při zkouškách), nařízenou reformu nepovažujeme za cestu k pozitivní změně. Nejsme stoupenci lakování situace "na růžovo", jak se požadovalo v předchozím období; situace se nám jeví jinak než autorům RVP. Od návrhu se distancujeme. Rádi bychom se mýlili.

K návrhu 3. verze RVP ZV pro dějepis

  1. nebyly vzaty v úvahu žádné připomínky k předchozí zveřejněné verzi; v roce 2001 je předaly MŠMT výbor ASUD, výbor Sdružení historiků a další historická pracoviště (ústavy, katedry). Nebylo vzato v úvahu ani vyjádření několika tisíc občanů z podzimu 2003 v Petici 17. listopadu Sdružení historiků. Několikrát slíbenou pracovní skupinu historiků a učitelů MŠMT nevytvořilo.
  2. předloženou verzi pro dějepis pokládáme z několika důvodů za ještě horší, než byly obě verze předchozí.
    1. V RVP je dějepis uveden samostatně, avšak v ŠVP se opět nabízí integrace s výchovou k občanství.
    2. Časová dotace je opět společná pro celou oblast Člověk a společnost, minimální dvouhodinová dotace běžná ve všech evropských státech není zaručena (v řadě z nich se podle posledních informací z konference Euroclio v Cardiffu v březnu 2004 minimum zvyšuje na tři hodiny týdně).
    3. V odstavci oddílu charakteristika oblasti Člověk a společnost není uveden předmět dějepis (jen vzdělávací oblast). Odstavec věnovaný dějepisu formuluje úkoly jen v oblasti poznání, znalosti epoch, důrazu na dějiny 19. a 20. století, orientaci ve faktech, pochopení jevů a dějů atd. Autoři zcela pominuli tu složku dějepisné výuky, která má směřovat do oblasti označované jako výchovná (morálka, identifikační vzory, rozvíjení citu, schopnosti empatie, budování hodnotového systému atd.). Morálními naučeními a proklamacemi žádoucích výsledků dosáhnout nelze. Dokument nerespektuje specifiky předmětů (stejný rozsah pro všechny předměty).
    4. Klíčové kompetence jsou formulovány společně pro dějepis a občanský základ, ačkoliv je zřejmé, že charakter obou předmětů je různý; je nejasné, co se očekává od každého z nich.
    5. Část Vzdělávací obsah považujeme za nevhodnou. Jako předchozí verze je nevyvážená a nepropracovaná. Očekávané výstupy (kompetence pro předmět) jsou formulovány povrchně a obecně, někde i nepřesně (např. žák rozpozná souvislost přírodních podmínek a vzniku států), nebo nereálně ("vysvětlí podstatu antické demokracie", "objasní vnitřní vývoj českého státu a postavení těchto útvarů v evropských souvislostech" (vhodné téma pro diplomovou práci), "vymezí význam husitské tradice pro český politický a kulturní život" (dtto), "prokáže základní orientaci v problémech současného světa" (!!) aj.).

      Není ani jasné, co se vlastně očekává. Dosažení takto formulovaných cílů výuky nelze konkrétně ověřit ani kontrolovat; takže zdůrazňovaná evaluace se jeví takřka nemožná. Jindy zase detailní vymezení cíle (posoudí třicetiletou válku jako mocensko-ideový konflikt a důsledek náboženské nesnášenlivosti) již obsahuje odpověď. Navíc: stanovení úkolů pro žáka - tedy všechny žáky - už vůbec nerespektuje, že jsou i tací, jimž činí potíže prosté porozumění textu. Za nesplnění takto vymezených cílů lze kdykoliv postihnout kteréhokoliv učitele.

    6. Učivo: oproti chudičké 1. a 2. verzi bylo ještě zredukováno - cca na polovinu. I předchozí struktura byla nevyhovující, tato verze je návrhem, o němž nemůžeme uvěřit, že je míněn vážně. Kromě zachování chronologického pojetí neukládá škole nic. Je ponecháno na každém učiteli, čím stručné teze naplní. Tak neomezenou volnost ve výběru faktografie považujeme za nesprávnou, nevhodnou a kvalitu vzdělání žáků nezajišťující. Hesla "antické Řecko a antický Řím", "renesance, humanismus, husitství, reformace a jejich šíření Evropou", "kulturní rozrůzněnost doby v období modernizace společnosti", "Československo od únorového převratu do r. 1989, vznik ČR", "problémy současnosti" a dalších obdobných 7-9 hesel pro každý ročník (ovšem bez vymezení do ročníků) ukládá zodpovědným učitelům úkoly, které v rámci stále se zvyšujících povinností na škole přesahují jejich možnosti. Pro jiné školy se otevírá cesta nikoliv "svobody učitelů", ale diletantské výuce.

      Po odborné stránce považujeme za problematické vytváření nových umělých periodizačních mezníků - křesťanská a středověká Evropa, kde je ovšem obsažen i islám, český stát a velmoci v 15.-18. století (?), začlenění husitství k renesanci aj.(viz výše). Závažné je i to, že jsou potlačeny a znevýrazněny národní dějiny, dokonce chybí vývoj v ČSR v období 1945-1948.

    7. Domníváme se že vymezení rozsahu učiva neodpovídá specifice dějepisu, jde o mechanické určení rozsahu 2-3 stránek stejné pro většinu předmětů bez ohledu na jejich charakter.

Naše hlavní námitky k předložené reformě v podobě RVP (nejen pro dějepis):

  1. Způsob zveřejnění zásadního materiálu jen na webu VÚP je zastřenou cestou utajení nejen pro školy (náklady pro vytištění a rozmnožení), ale i pro odbornou (VŠ, ústavy) a laickou veřejnost (např. novináře a rodiče) a považujeme jej za neuvážený (několik verzí materiálů Cermatu bylo vytištěno).
  2. Svobodu učitele spatřujeme docela jinde (především v oblasti motivace, volby hodných pomůcek a metod, hodnocení, regionální historie, zájmové činnosti žáků apod.) a odbornou radu ve výběru faktografie nepovažujeme za svazování a omezování, nýbrž za kvalifikovanou a nezbytnou pomoc - jakou dostávají učitelé v zahraničí.
  3. Stále rozšiřovaný okruh povinností všech učitelů základních škol souvisejících s výchovnou oblastí (agresivita, nekázeň, šikana mezi žáky, intergrace postižených žáků, drogová problematika, kouření, alkohol, nároky na spolupráci s rodiči, soutěže, školní projekty aj.) znesnadňuje odbornou přípravu.
  4. Omezený přístup k nákladné odborné literatuře s výsledky nového bádání, žádná metodická pomoc, metodický časopis, moderní pomůcky zejména pro 20. století, omezené možnosti vzdělávání; autoři RVP na každém z učitelů dějepisu požadují zvládnout odbornou problematiku světa, Evropy i našich zemí ve všech dějinných období v rozsahu, jemuž se na historických pracovištích věnují desítky specialistů.
  5. Navrhované pojetí může vyhovovat učitelům mimořádně sebevědomým nebo naopak málo vzdělaným po stránce odborné i metodické a té části (dle ČŠI 25-30% vyučujících) učitelů, která nemá pro dějepis kvalifikaci, někteří ani dostatečný zájem; přístup ke vzdělávání lze více než deset let pozorovat např. na účasti učitelů dějepisu na letních školách historie v Praze a dalších městech nebo seminářích ASUD, jichž se pravidelně účastní stále stejná skupina 200-300 učitelů (akce v krajích rušené pro nezájem).
  6. Rozpracování tezí na každé škole jinak (do ročníků, v časovém rozvržení i náplní faktografie) považujeme za nevhodné nejen pro žáky (při stěhování nebo jiné změně školy), ale i pro rodiče ve větších městech, kde mají již nyní s výběrem školy problémy.
  7. Část učitelů dějepisu již mnoho let volí metody vedoucí k rozvoji osobnosti žáků, pro ty se v přístupu k žákům nic nezmění. Představa, že odstranit kritizované metody s převahou výkladu (dle zpráv ČŠI) a někde vedoucí až k mechanickému biflování, lze nadekretovat reformou, je nereálná. Nejdříve je třeba připravit učitele a podmínky.

Nevíme, kdo má zájem na tak omezeném historickém vzdělání a redukci obsahu, které je i v rozporu jak s našimi tradicemi a potřebami, tak např. i s Doporučením Rady evropských ministrů školství z roku 2001.

Po přesunutí úkolů zajištění kvalitních pomůcek, učebnic, metodických časopisu dalšího vzdělávání, obsahu a požadavků všech zkoušek, přijímání učitelů atd. - tedy zodpovědnosti za zajištění podmínek pro vzdělání z ministerstva školství na nejrůznější subjekty (soukromé firmy, školy), přichází nyní další etapa: přesunutí odpovědnosti i za koncipování předmětů, časovou dotaci pro jednotlivé oblasti a především obsah výuky na školy a učitele. To považujeme za alarmující a nepřijatelné. Jak soudíme z médií, reformu vítá asi 6-8 ambiciózních a aktivních škol, které si již delší dobu tvoří vlastní program (a jedna si zařizuje i vlastní tiskárnu na učebnice, které si mají učitelé tvořit). Výsledky však zatím nezveřejnily. Situace na mnoha školách je však docela jiná (někde ani o RVP zveřejněných jen na webu VÚP nevědí).

Závěr:

Nebráníme se změnám, jak jsme občas obviňováni. Naopak v letech 1992-94 desetičlenná skupina členů učitelského odboru Historického klubu zpracovala pro MŠMT projekt o nových možnostech ve výuce dějepisu (bohužel nepublikovaný), od roku 1993 jako členové Euroclio získáváme zkušenosti od zahraničních kolegů a vyměňujeme si s nimi výukové materiály apod. Měla by to však být změna k dobrému - například promyšlené náměty pro hledání návazností obsahu mezi různými obory (přírodovědnými, estetickovýchovnými, humanitními atd.), ale ty zatím u nás nikdo nezpracoval.

Sami můžeme nabídnout zkušenosti vynikajících učitelů z organizování školních a regionálních projektů a různých soutěží. Podílíme se na tvorbě moderních pomůcek a organizování projektů a soutěží (i mezinárodních), které jsou oceňovány. Pořádáme semináře, především k dějinám 20. století, a historické exkurze; na pomoc výuce dějepisu jsme ze zkušeností učitelů a příspěvků historiků vydali sedm metodických sborníků a další zveřejňujeme jinak - i na webové stránce.

Věříme, že pojetí a obsah dějepisu se stane předmětem dalšího jednání a bude přihlédnuto k jeho potřebám a specifikám i připomínkám historiků, učitelů i veřejnosti tak, aby se stal hodnotnou součástí vzdělávání na základní škole. Za součást diskuse považujeme všechny materiály, které mají být jako příprava pro ŠVP poskytnuty učitelům.

Očekáváme informace, jak konkrétně budou učitelé pro zkvalitnění výuky připravováni, publikování návrhu pro veřejnost. Předloženou verzi RVP ZV nepovažujeme za konečnou.

Vyjádření navrhl a projednal výbor ASUD na své dubnové schůzi,
bylo schváleno na valné hromadě 17. dubna 2004.

Poznámka po uzávěrce:

Vzhledem k termínu stanovenému MŠMT (15.4). jsme zaslali text zpracovaný výborem v souladu s usnesením z listopadového semináře 2003. Na valné hromadě 17. dubna bylo o toto vyjádření schváleno plénem a účastníky byly uvedeny další informace o neutěšené situaci v regionech:


Na připomínky členů ASUD nedostal výbor odpověď.
V dubnu bylo výboru zasláno sdělení, že podle rozhodnutí vedení MŠMT nebyla Asociaci učitelů dějepisu pro rok 2004 přidělena žádná finanční dotace (příspěvek dostával ASUD od roku 1996).

back