ZPRÁVA O ČINNOSTI ASUD A SOUČASNÉ SITUACI V DĚJEPISNÉ VÝUCE V RÁMCI PŘIPRAVOVANÉ REFORMY ŠKOLSTVÍ

PRO PLENÁRNÍ ZASEDÁNÍ SDRUŽENÍ HISTORIKŮ V NM DNE 18. 11. 2004

Vážení členové Historického klubu,

od doby, kdy se učitelský odbor HK transformoval v občanské sdružení ASUD, tj.od roku 1995, kdy se stal kolektivním členem SH, jsme více méně pravidelně přispívali do Zpravodaje HK a informovali členy SH o naší činnosti na plenárních jednáních. Domníváme se, že ti z členů SH, kteří se o školní dějepis zajímají, mají proto o činnosti ASUD bližší představu. Od minulého valného shromáždění pokračovala ve stejném duchu a šíři, v sále NM jsme uspořádali pět vzdělávacích seminářů; po tématech o problematice dějin světa ve 20. století následoval dosud neukončený cyklus z dějin české státnosti. Přednášeli na nich a na otázky učitelů odpovídali další přední historici z několika ústavů a fakult. Akce byly vždy spojeny s polodenními historickými exkurzemi nebo návštěvami aktuálních výstav. Dále jsme organizovali pět celodenních exkurzí do zajímavých, ale méně známých míst a objektů. Delegátka ASUD se účastnila plenárních zasedání mezinárodní asociace učitelů dějepisu v roce 2003 v Bologni a v roce 2004 v Cardiffu. Vydali jsme šestý a sedmý sborník; byly zaměřeny na metodické zkušenosti a na témata z dějin 20. století. Ankety a diskuse na seminářích a valných hromadách potvrzují, že učitelé dějepisu činnost ASUD vítají a podporují. To je ta pozitivní stránka naší činnosti.

Pro další část této zprávy se omlouváme za chmurný tón. Jde o druhou oblast činnosti ASUD podle jejích stanov - o prosazování zájmů výuky dějepisu a utváření historického vědomí mladé generace. Informace o aktivitách předchozích let v této oblasti, některých ve spolupráci s výborem SH, jsou obsaženy v jednom z posledních Zpravodajů HK. Nejdále došel Otevřený dopis výboru ASUD a SH s veřejným slyšením členů předchozího výboru SH a členů ASUD v senátu a s několika pořady v rozhlase a televizi v roce 2000. Od té doby nemáme důvod ke spokojenosti.

Zásadním problémem byla a je reforma českého školství, která má důsledky pro výuku dějepisu. V této oblasti se od roku 2000 nepodařilo nic. Po projednání v plénu členů odmítl náš výbor v roce 2001 1. verzi Rámcových vzdělávacích programů pro základní vzdělávání - RVP ZV (druhá verze RVP z roku 2002 nebyla zveřejněna). V roce 2003 jsme se pokusili vyjádřit své obavy v prohlášení Nechceme další Bílou horu, tentokrát ve vzdělávání. V roce 2003 jsme odmítli návrh RVP pro gymnázia, dubnu 2004 3. verzi RVP pro ZŠ. Podporu nám vyjádřila jedině vědecká rada HÚ. Akce historiků - Slovo k dějepisu, Petice 17. listopadu 2003 a tisková konference k tiskovému zákonu a dějepisu v říjnu 2003 se soustředily na nebezpečí integrace D + OV, což přináší možnost nežádoucích změn systému vysokoškolského studia s aprobací pro výuku dějepisné problematiky na základních i středních školách. Stejně jako naše připomínky k návrhům MŠMT ani akce akademické obce Slovo k dějepisu z jara 2003 a Petice 17. listopadu 2003 neměly žádný výsledek. ASUD pocítila odezvu v odsouzení své činnosti koncem roku 2003 úředníky MŠMT v tisku a v dubnu 2004 v odmítnutí žádosti o státní dotaci na rok 2004. Třetího semináře v Telči v září 2004 jsme se neúčastnili, neboť jsme byli požádáni, abychom cestu, ubytování i stravování našeho druhého zástupce sami zaplatili.

Jaká je současná situace? Na základě zkušenosti a znalosti současného stavu výuky na školách a vědomi si vážnosti situace jsme se v říjnu tr. rozhodli informovat historiky o tom, co ze současného neutěšeného stavu bude pokračovat nebo se ještě zhorší. V několika bodech jsme je začlenili do Dopisu českým historikům, který jsme poslali na nám dostupné e-mailové adresy spolu s dokumenty - třemi verzemi RVP ZV z let 2001-2004 (dalším zájemcům, kteří nám dají e-mailové adresy, je pošleme).

  1. Jde o časový prostor pro dějepis na základních i středních školách - nejmenší v Evropě. V nových učebních plánech se ještě může zmenšit, např.povinný dějepis na gymnáziích v učebním plánu končí již ve druhém ročníku (do 3. nebo 4. ročníku může dějepis dle svého uvážení zařadit ředitel školy).
  2. Dějepis nadále nepatří mezi předměty státní maturity, stále je školám ač ne nařízena, přesto nabídnuta integrace dějepisu s občanskou výchovou a o poměru obou předmětů - rozdělení 12 hodin pro oba předměty na ZŠ na 4 roky - rozhodují ředitelé.
  3. Za 15 let se HK a později SH nepodařilo prosadit vznik pracovní skupiny pro nový koncept dějepisu. V současné době v dokumentu zpracovaném VÚP jsou cíle a témata předmětu pro 4 roky v RVP ZV sepsána ve vágních heslech na 40 řádcích, tři stránky má i další dokument - RVP dějepisu pro gymnázia. Celý obsah si má vytvořit každá škola sama ve svém ŠVP - ať tam učí Komenský, maturant neúspěšný při přijetí na VŠ nebo učitel jiné aprobace. Pro každý předmět byl slibován podrobný manuál, ten však podle posledních informací má mít docela jiný obsah a strukturu. Domníváme se, že se nerozlišuje koncepce historie ve škole a obsah dějepisného vzdělání Čecha / Evropana, což považujeme za úkol historiků a didaktiků, na straně jedné, a to, jakým způsobem a jakými prostředky má učitel obsah přiblížit, zpřístupnit, vysvětlit a získat pro poznání minulosti žáky, jak je motivovat, na straně druhé.
  4. Návrhy a obsah reformy nebyly dostatečně ověřeny. Z 56 pilotních škol jako předvoje ostatních zbylo nakonec 15. Na naši žádost jsme dostali jen jediný zpracovaný ŠVP - ostatní školy se buď neozvaly nebo nám materiály odmítly poskytnout s poukazem na to, že nejsou hotové (po více než dvou letech přípravy) nebo že jsou jejich autorským dílem, a tedy majetkem školy. Jeden je zveřejněn na webové stránce školy. Jakékoliv výsledky ověřování nejsou nikde k dispozici. Výsledkem tzv. veřejné diskuse o 3. verzi RVP je jedna upravená věta o třicetileté válce. Za 4 roky má dějepis ve VÚP na starosti již 4. pracovník.
  5. Kvalita učitelů, kteří v těchto letech mohou učit a také vyučují dějepis, je neuspokojivá. Až třetina nemá historické vzdělání, jen malá část učitelů dějepisu má ochotu nebo příležitost se dále vzdělávat na několika letních školách, akcích zbylých PC nebo našich seminářích. Účastníky těchto akcí odhadujeme na 400-500 z několika tisíc škol. Někteří naši členové si dokonce účast na našich seminářích a exkurzích sami platí. Navíc je po roce 1990 nedostatečná příprava učitelů dějepisu po metodické stránce - to se však netýká jen dějepisu. Nemůžeme přijmout paušální odsuzování učitelů z nekvalitní práce, bez znalosti skutečné situace a podmínek na školách.
  6. Nejhorší podmínky jsou ve srovnání s jinými zeměmi pro výuku dějin 20. století. Nehledě na často jednohodinový dějepis v 9. třídě a ukončení výuky povinného dějepisu ve 3. ročníku na mnoha gymnáziích, jsou nedostatečné i pomůcky. Na rozdíl od jiných států s nepřebernou nabídkou, u nás kromě učebnic, dvou atlasů a souboru dokumentů HÚ k českým dějinám z roku 1991 nebyly vydány žádné nové pomůcky - nástěnné mapy, didakticky zpracované dokumentární filmy, tištěné nebo zvukové dokumenty, kompendia z obsáhlé a učitelům většinou nedostupné odborné literatury vydané po roce 1990, metodické příručky, materiály k využití na zpětném projektoru a dalších typech přístrojů moderní audiovizuální techniky atd.

Je nutno zmínit se i o těch, kdo podporují a prosazují novou reformu: je to asociace ředitelů gymnázií hájící značné rozšíření svých kompetencí, učitelé, kteří se považují za schopné dokonale zvládnout tematiku bádání několika historických ústavů od vzniku člověka ke vstupu ČR do EU, několik ambiciózních a na veřejnosti vystupujících ředitelů ZŠ zviditelňujících své školy, zastánci ultraliberálních přístupů naprosté svobody ve všem, tedy i v obsahu vzdělání, úředníci MŠMT a VÚP, kteří jsou kritizováni, že za 15 let nebyli schopni zpracovat novou koncepci vzdělání, snad i někteří nakladatelé, kteří by v integrovaných předmětech našli prostor pro vydávání nových učebnic, ti, jimž se nelíbí, že čeští žáci dosud byli vzdělanější než žáci a studenti jiných zemí; oslabení dějepisu si mohou přát i ti, kdo by rádi lépe ovládali o historii nepoučené a málo vzdělané obyvatelstvo - o trapných vystoupeních politiků prozrazujících historickou negramotnost lépe nemluvit.

V současné době nepříznivě působí i nekompetentní a zkreslující publicistické články, neinformovanost veřejnosti i přezíravý vztah nezasvěcených odborníků i laiků k učitelům, někdy označovaných za flákače. Obáváme se, že jsme vyčerpali své možnosti ovlivnit místo, postavení a podmínky dějepisné výuky v naší zemi. Za situace, kdy má být ještě oslabena naše činnost, jsou členové asociace vedoucími pracovníky MŠMT označováni za skupinu "ve své podstatě konzervativní, i když proklamují zájem o modernizaci." Obavy dle jejich slov "hraničí s podceňováním odbornosti vyučujících dějepisu". MŠMT navíc oficiálně kritizuje ASUD za "prosazování výsadního postavení dějepisu na úkor ostatních vyučovacích předmětů." Ani zájem a podpora ze strany historiků neukazuje na to, že by si ve větší míře uvědomovali důsledky, které zavedená reforma může mít na historické vědomí další generace. Bude snadné odpovědnost přenést na neschopné učitele. Jak jsme již uvedli v našich materiálech, v době, kdy nemáme možnost se účastnit významných diskusí a mezi dvaceti členy pracovní skupiny ustavené MŠMT v červnu 2004 pro dějepis máme jen jediného zástupce, nevidíme jinou možnost, než ty, jimž na kvalitě vzdělání českých žáků záleží, objektivně informovat o situaci na školách a nebezpečí, které vidíme.

Výbor ASUD - 15. 11. 2004

back